207 C 190/2023-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že žalovanému byl na základě jeho písemné žádosti založen běžný účet č. [bankovní účet]. Na základě dodatku ze dne [datum] bylo žalovanému povoleno přečerpání běžného účtu do výše limitu 15 000 Kč s tím, že za to bude platit úrok 18,9% p.a. a platby dle sazebníku poplatků, stejně jako úroky z případného prodlení. Žalovaný byl v prodlení s plněním svých závazků, proto jej žalobkyně opakovaně vyzývala ke splnění, k čemuž však nedošlo. Žalobkyně proto zesplatnila celý dluh ke dni [datum] a vyzvala žalovaného ke zaplacení dluhu, který tvořila dlužná jistina ve výši 14 899,15 Kč a dlužný úrok z úvěru (86,34 Kč), úrok z prodlení (2,92 Kč), to vše ke dni zesplatnění úvěru na účtu. Dluh splacen nebyl a dále narůstal o příslušenství, tj. ke dni [datum] úrok z prodlení vzrostl na 876 Kč, od následujícího dne požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení z jistiny a již kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru. 2. Soud postupoval ve věci podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a usnesením vyzval účastníky, aby se ve lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Účastníci s tímto postupem souhlasili nebo s ním ve stanovené lhůtě nevyjádřili nesouhlas, proto soud rozhodoval na základě hodnocení listinných důkazů. 3. Soud porovnal předložené listinné důkazy, zejména to byla žádost (smlouva) o založení běžného účtu ze dne [datum] ([anonymizována čtyři slova]) s podpisem žalovaného, dodatek ke smlouvě ze dne [datum] o povoleném přečerpání do limitu 15 000 Kč, oznámení o zesplatnění úvěru pro porušení povinností klienta ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum], obchodní podmínky [anonymizováno] pro běžné účty a podmínky pro povolené přečerpání účtu formou dodatku ke smlouvě, sazebník úrokových sazeb, zobrazení záznamu z evidence splátek na účtu č. [bankovní účet], kam byl dluh převeden po zesplatnění, a výzva k zaplacení ze dne [datum]. Žalovaný žádná odlišná tvrzení ani důkazy nenabídl. 4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala svá tvrzení. Ze žádosti o založení běžného účtu, povolení přečerpání a oznámení o poskytnutí a následně o zesplatnění úvěru na účtu vyplývá, že skutečně účastníci uzavřeli ten smluvní vztah, který tvrdí žalobkyně v žalobě, žádost přijala podle této listiny žalobkyně, žalovaný obojí podepsal a poté mu bylo oznámeno otevření účtu. Z dalších listin, konkrétně upomínek, vyplývá, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky, z obchodních podmínek pro běžné účty a sazebníku úroků vyplývá i pravdivost ostatních tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě, tedy to, že byl sjednán debet a že debet na účtu skutečně vznikl. Žalovaný odlišné skutečnosti netvrdil ani neprokazoval, soud tak rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř. dle předložených listin. 5. V tomto řízení soud postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona 89/2012 Sb. a věc posuzoval podle obchodního zákoníku ([číslo] Sb.), občanského zákoníku (40/1964 Sb.) a doprovodných předpisů platných do [datum], neboť vztah mezi žalobkyní a žalovaným vznikl v době před tímto datem. 6. Z hlediska právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu podle § 708 obchodního zákoníku, kterou se banka zavázala zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se vztahy ze smlouvy o běžném účtu řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu stran smlouvy. Vzhledem k tomu, že úprava smlouvy o běžném účtu není v obchodním zákoníku kogentní a strany se od ní mohou odchýlit, a to i tím způsobem, že část obsahu smlouvy určí odkazem na obchodní podmínky ve smyslu § 273 odst. 1 obchodního zákoníku a že strany tak skutečně prokazatelně učinily, vyšel soud při právním posouzení věci z obchodních podmínek platných v době uzavření smlouvy. Podle těchto obchodních podmínek byla smlouva platně uzavřena, když žalovaný požádal o založení běžného účtu. Na základě toho měl majitel účtu, tedy žalovaný, oprávnění disponovat s prostředky na účtu do výše povoleného debetu, ale poskytnutý úvěr nesplatil, věřitel má nárok na zaplacení dluhu z poskytnutého úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obch. zákoníku. 7. Celkovou dlužnou částku tedy žalobkyně požaduje oprávněně. Ohledně požadovaných úroků z prodlení ode dne zrušení účtu do zaplacení je třeba vycházet z § 369 obchodního zákoníku, podle kterého má věřitel nárok na obvyklé úroky podle vládního nařízení 142/94 Sb. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a na náhradě nákladů řízení jí náleží náhrada 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a na nákladech právního zastoupení odměna dle § 14b vyhlášky 177/96Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč a náhrada 21 % DPH 252 Kč, celkem tedy 2 252 Kč, splatných do rukou právního zástupce žalobkyně (§149 odst.1 o.s.ř.)