209 C 13/2023-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 28. 2. 2022 uzavřela s žalovanou Úvěrovou smlouvu, na základě které žalované poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že k uzavření smlouvy mezi ní a žalovanou došlo prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaná prostřednictvím webových stránek požádala o poskytnutí úvěru, poskytla údaje o sobě, žalobkyně jí zaslala nabídku k uzavření smlouvy, prověřila její totožnost a posoudila její úvěruschopnost. K prověřování schopnosti úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že toto u žadatelů o úvěr provádí tak, že zkoumá, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, činí dotazy prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, a prostřednictvím registru SOLUS. Dále činí dotazy na centrální evidenci exekucí a na insolvenční rejstřík. Podrobuje žadatele důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává jejich věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a další údaje. Teprve na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Žalobkyně uvedla, že schválená výše úvěru 20 000 Kč byla odeslána z jejího účtu na účet žalované uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet] dne 28. 2. 2022. Mezi účastníky smlouvy byly sjednány také další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně. Kromě jistiny se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč. Splatnost úvěru byla ujednání v délce 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná si sjednala možnost úvěr si prodloužit tzv. korunovým odkladem. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že žalovaná si 2 krát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, za což se platí poplatek 1980 Kč (v daném případě tedy 2 x 1 980 Kč). K prodloužení došlo 29. 3. 2022 uhrazením částky 1 Kč a dne 29. 4. 2022 uhrazením částky 1 Kč. Poté se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně jí naúčtovala účelně vynaložené náklady celkem 300 Kč. Ke dni sepisu žaloby pohledávka za žalovanou sestávala z neuhrazené jistiny 19 999 Kč, poplatku z a poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti korunovým odkladem v celkové výši 3 959 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje také příslušenství, a to úroky z prodlení. Na předžalobní výzvu, kterou žalované zaslala, žalovaná nereagovala. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, předsmluvní informaci, úvěrovou smlouvu, výzvu před zesplatněním včetně podacího archu, výzvu ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, předžalobní výzvu včetně podacího archu, opis výpisu proplacení smlouvy, splátkový kalendář, sazebník poplatků a kopii osobního dokladu žalované. 3. Soud ve věci nařídil první ústní jednání na den 27. 3. 2023. Dostavily se obě strany sporu, avšak soud jednání neprovedl, neboť žalovaná uvedla, že aktuálně podává návrh insolvenci, žádá povolení oddlužení, radila se s právníky s tím, že žádá, aby jednání bylo odročeno. Přítomný právní zástupce žalobkyně se k žádosti žalované připojil, netrval na projednání věci. Soud tedy jednání odročil na den 21. 6. 2023 s tím, že do uvedeného data bude ověřeno, zda dojde k zahájení insolvenčního řízení či nikoliv. Obě strany vzaly termín dalšího (stále ale prvního) jednání ve věci na vědomí. 4. K jednání dne 21. 6. 2023 se však ani žalobkyně ani žalovaná k jednání nedostavily, nepožádaly o odročení, žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce omluvila s tím, že odkazuje na žalobu a do spisu založené listiny. Soud provedl předně důkaz výpisem z insolvenčního rejstříku, ze které zjistil, že žádné insolvenční řízení ve věci žalované vedeno není. Dále provedl k důkazu listiny, které do spisu založila žalobkyně. 5. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně skutečně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které zaslala na její účet částku 20 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že účastníci si opravdu ve smlouvě dojednali i v žalobě tvrzené poplatky včetně sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla skutečně řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení (že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, zkoumá, zda má žadatel i jiné úvěry, pokud ano, zda tyto splácí). Žádná konkrétní tvrzení k tomu, jaké údaje o osobní a majetkové situaci žalované zjistila, žalobkyně neuvedla. A vůbec žádné listiny v tomto směru ani do spisu k důkazu nezaložila. Soud měl v úmyslu žalobkyni vyzvat k doplnění konkrétních tvrzení a zejména pak k doložení listinných důkazů (zpráv, potvrzení, výpisů z účtů aj.). Žalobkyně se však k prvnímu jednání ve věci nedostavila, čímž si možnost být poučena a vyzvána k doplnění vzala, byť si musela být vědoma možných následků takového svého jednání. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 9. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu takové smlouvy přiznat jakékoli plnění. V řízení ale bylo prokázáno poskytnutí částky 20 000 Kč žalované, a z žádných tvrzení ani důkazů nevyplynulo, že by žalovaná žalobkyni jakoukoli částku (vyjma úvodního poplatku 1 Kč) splatila. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud v daném případě proto uložil žalované povinnost částku 19 999 Kč žalobkyni uhradit a také uhradit jí úrok z prodlení z přiznané jistiny, neboť tím, že bezdůvodné obohacení nebylo vráceno včas, k prodlení žalované beze sporu došlo (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Ve zbývající části soud však ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, kdy z celkových nákladů žalobkyně sestávajících se ze soudního poplatku ve výši 1 271 Kč, nákladů na právní zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč plus 21 % DPH žalobkyni přiznal s ohledem na výsledek sporu pouze 58 % z nich (rozdíl ús