209 C 162/2022-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 15. 1. 2020, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] uzavřené s žalovanou se zavázala poskytnout žalované úvěr (Kontokorent) až do sjednaného limitu ve výši 17 000 Kč. Za tento Kontokorent se žalovaná dle Smlouvy zavázala platit úrok, společně s poplatky za služby spojené s vedením účtu dle aktuálního Ceníku. Žalovaná byla oprávněna poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit nejpozději do jednoho roku od právního čerpání úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalované. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalované předmětný úvěr poskytla tím, že jí umožnila na jejím sporožirovém účtu realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měla na účtu vlastní prostředky. Žalovaná nedodržela své povinnosti, porušila Smlouvu, na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná byla povinna bance neprodleně uhradit nepovolený debetní zůstatek, avšak žalovaná tak neučinila ani na poslední výzvu banky ze dne 1. 1. 2022. Banka Smlouvu o sporožirovém účtu vypověděla, stejně tak další dohody o službách s účtem souvisejících. Dlužná pohledávka ze sporožirového účtu byla převedena na evidenční účet pro splácení pohledávky. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto údaje byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje. Protože nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by v poskytnutí úvěru bránily, žalobkyně žalované úvěr poskytla. Žalovaná nadále dluží žalobkyni částku 20 288,86 Kč na jistině dluhu, dále částku 1 212,45 na dlužném smluvním úroku za období od 2. 1. 2022 do 22. 8. 2022, částku 1 597,98 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 2. 1. 2022, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do 22. 8. 2022 a dále smluvní úrok 8,50 % ročně z částky 20 288,86 od 23. 8. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 20 288,86 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou o úhradu dlužné částky vyzývala opakovaně, zaslala jí předžalobní výzvu, avšak žalovaná nereagovala a dluh neuhradila. 2. Na podporu žalobních tvrzení založila žalobkyně do spisu Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, Potvrzení o poskytnutí finančních prostředků, Sazebník poplatků, Souhrn procesu sjednání úvěru, Upomínku k úhradě, Poslední výzvu před podáním žaloby, Výpověď smlouvy o účtu a souvisejících dohod, Ceník poplatků České spořitelny, a.s., Výpis ze sporožirového účtu, předžalobní výzvu včetně poštovního archu. 3. Okresní soudu v Kladně na základě žalobních tvrzení a do spisu založených listin vydal ve věci elektronický platební rozkaz, kterým žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však platební rozkaz nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, byl tento usnesením zrušen. Účastníci následně zákonným způsobem souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání pouze na základě listin založených do spisu. 4. Z uvedených listin soud vzal v řízení za prokázané, že mezi účastníky skutečně byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná tento čerpala, výši jí vyčerpaných prostředků žalobkyně v řízení řádně specifikovala i doložila listinami. Stejně tak řádně specifikovala a prokázala výši poplatků včetně poplatků sankčních, když v tomto smyslu smluvní ujednání mezi účastníky smlouvy soud shledal přiměřenými a tedy platnými. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni splatila více, než sama uvedla. O úhradu dluhu žalobkyně žalovanou vyzvala řádně, zaslala jí předžalobní výzvu, na kterou však žalovaná nereagovala. Soud žalobní nárok posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), žalobě vyhověl v plném rozsahu s tím, že žalobkyni kromě jistiny a dlužných sjednaných úroků přiznal i příslušenství – zákonné úroky z prodlení, když žalovaná se s úhradou peněžitého plnění ve smyslu § 1970 o.z. beze sporu dostala a žalobkyně úroky z prodlení požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen“ o.s.ř.“), když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a na nákladech řízení požadovala zaplacený soudní poplatek 812 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení byly žalobkyni přiznány podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu v platném znění za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč plus 21 % DPH. O povinnosti zaplatit celkové náklady řízení ve výši 2 264 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 146 odst. 1 o.s.ř.