209 C 50/2023-40 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 22. 2. 2022 uzavřela s žalovaným distančním způsobem na adrese [webová adresa] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 24 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvních ujednání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a také Sazebník. S jejich obsahem se žalovaný seznámil a s jejich obsahem vyslovil souhlas. Souhlasil také se sankčními poplatky pro případ porušení smluvních ujednání. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do databází včetně registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vycházela také z informací samotného žalovaného. Vycházela také z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalovaného prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 26 535 Kč. Tato výše dle žalobkyně umožňovala žalovanému bezproblémové splácení úvěru ve výši mu poskytnuté. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně dne 22. 2. 2022 v částce 24 700 Kč. Úvěr byl splatný 24. 3. 2022, žalovaný ale neuhradil ničeho a dne 25. 3. 2022 se dostal do prodlení. Vůči žalobkyni má žalovaný nesplacenou pohledávky ve výši celkem 32 025 Kč sestávající se z jistiny 24 700 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 180 Kč, poplatku za službu [anonymizováno] 165 Kč a účelně vynaložených nákladů 980 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 2 223 Kč. Jedná se o 0,1 % denně z jistiny od 25. 3. 2022 do 23. 6. 2022. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala předžalobní výzvou. Žalovaný nereagoval. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu Smlouvu, Všeobecné obchodní podmínky, sazebník, předžalobní výzvu včetně podacího lístku, Výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, listiny nazvané jako Identifikované příjmy a Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se neomluvil, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. 4. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami. Učinil také dotaz na banku žalovaného. 5. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravděpodobně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána. Banka MONETA Money Bank dne 4. 5. 2023 soudu potvrdila, že dne 22. 2. 2022 byla na účet žalovaného připsána částka 24 700 Kč. Ze smlouvy také vyplynulo, že mezi jejími účastníky byly dojednány v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení o nahlížení do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. Uvedla a do spisu založila zápis o tom, že ověřovala čistý měsíční příjem žalovaného. Jakým způsobem byl příjem ověřen, již ale neuvedla. Z„ Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ vyplynuly údaje, že v domácnosti žalovaného žijí 4 osoby, společně hospodaří se třemi příjmy. Dále že žalovaný má pravidelné měsíční výdaje na půjčky 7 000 Kč, nemá žádné výdaje ani na bydlení ani na žádné další nezbytné výdaje, jen výdaje zbytné ve výši 3 000 Kč měsíčně. V uvedené listině je také napsáno, že výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 32 000 Kč, ale výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 26 535 Kč Tyto údaje – pravděpodobně zjištěné od žalovaného, je otázkou, zda nějak ověřené či nikoliv, žalobkyně vyhodnotila tak, že žalovaný má rezervu pro výdaje 600 Kč, že má jen minimální výdaje 5 243 Kč a tedy disponibilní příjem 18 900 Kč měsíčně. Soudu není zřejmé, jak k tomuto výpočtu, respektive závěru žalobkyně dospěla, protože i kdyby žalovaný dosahoval příjmu ve výši 26 535 Kč měsíčně, což si údajně žalobkyně ověřila (tedy nikoli 32 000 Kč, jak sám uvedl), po odečtení výdajů na další půjčky 7 000 Kč a odečtení zbytných výdajů 3 000 Kč rezervy pro výdaje 600 Kč, se kterými žalobkyně kalkulovala, by žalovaný měl disponibilní příjem 15 935 Kč a nikoli 18 900 Kč, jak žalobkyně uzavřela. Ani částka 15 935 Kč však podle soudu není reálná, neboť nelze uvěřit tomu, že žalovaný nemá vůbec žádné výdaje na bydlení ani další nezbytné výdaje. Pokud žalobkyně měla za to, že její žalobní tvrzení a do spisu založené listiny týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly pro soud dostatečné k této otázce, tak tomu tak nebylo. Proto soud měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru. Žalobkyně ale tím, že se nedostavila k prvnímu jednání ve věci, ač si byla vědoma možných důsledků takového jednání, si sama možnost být poučena a vyzvána k doplnění, vzala. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 9. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 24 700 Kč žalovanému, a nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoli z této částky uhradil, uzavřel soud svá zjištění tak, že se o celou částku 24 700 Kč žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto mu uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit plus jí zaplatit také úroky z prodlení z uvedené částky, neboť tím, že žalovaný dluh neuhradil řádně a včas se beze sporu do prodlení dostal (§ 1970 o.z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu podle úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná v 74 %, ž