210 C 55/2023-38 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] (dříve [právnická osoba] anebo [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 9. 2. 2001 smlouvu o Flexikontu, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Součástí smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky [příjmení], Úrokový lístek [příjmení] a Sazebník Banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na svém účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku. 2. Žalovaný porušil závazky, ke kterým se zavázal ve Smlouvě - překročil povolený úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na svém účtu. Banka proto zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 19 026,94 Kč převedla dne 3. 1. 2005 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] O převedení tohoto debetního zůstatku Banka žalovaného písemně informovala a žádala žalovaného o okamžité splacení do dne 5. 1. 2005. 3. Pohledávka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 026,94 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč, dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 30,00 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 19 026,94 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 3,00 % p. a. z dlužné částky ve výši 19 226,94 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 19 026,94 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. 4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 6. 2019 s účinností ke dni 21. 6. 2019, o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 7. 2019, kdy byl žalovaný současně vyzván k úhradě. Žalovaný neuhradil ničeho, přestože byl o zaplacení před podáním žaloby upomínán. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení pohledávky vyčíslena na částku 19 226,94 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 18. 7. 2022. Odeslaná výzva se však žalobkyni vrátila z důvodu jejího nevyzvednutí žalovaným. 5. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, na svou obranu nic neuvedl, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přestože byl poučen o tom, že v případě nečinnosti bude mít soud za to, že žalovaný se zamýšleným postupem soudu souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 6. Ze Smlouvy o Flexikontu ze dne 9. 2. 2001, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž právní předchůdce žalobkyně zřídil ve prospěch žalovaného běžný účet a kontokorentní úvěr„ Flexikredit“ k běžnému účtu za podmínky, že běžný účet žalovaného bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu, že bude mít na svém účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku. 7. Z Oznámení o převodu dluhu na účet č. [bankovní účet] ze dne 5. 1. 2005 bylo prokázáno, že původní věřitel oznamuje žalovanému převod dlužné (již splatné a do té doby nesplacené) částky 19 026,94 Kč na citovaný účet, s tím, že částka je okamžitě splatná. Zároveň byl žalovaný vyzván k její úhradě nejpozději do dne 19. 1. 2005. 8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní ze dne 18. 6. 2019 bylo prokázáno, že [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] postoupila své pohledávky na žalobkyni, mezi jinými též pohledávku za žalovaným. 9. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že na základě smlouvy o běžném účtu byl právním předchůdcem žalobkyně zřízen ve prospěch žalovaného běžný účet, kde byl sjednán povolený debet. Podmínky, na nichž se smluvní strany dohodly, žalovaný porušil a vznikl mu proto vůči právnímu předchůdci žalobkyně dluh. Právní předchůdce žalobkyně se žalobkyně m uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, obsahem této smlouvy byla mimo jiné též pohledávka za žalovaným. 10. Z hlediska právního zhodnocení věci učinil soud závěr podle § 3028 odst. 3 o. z., že účastníci uzavřeli smluvní vztah podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do dne 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.), § 261 odst. 1 písmeno h) obch. zák.). Vzhledem k tomu, že právní úprava smlouvy o běžném účtu ve smyslu obch. zák. byla takové povahy, že se strany od ní mohly odchýlit tím způsobem, že část obsahu smlouvy určily odkazem na obchodní podmínky (viz. § 273 odst. 1 obchodního zákoníku) a v daném případě tak strany učinily, soud proto vycházel nejen ze striktního znění smluv, ale též ze všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně. Žaloba byla shledána důvodnou, soud jí proto v plném rozsahu vyhověl. Důvodný byl též požadavek na úrok z prodlení, na jehož výši se účastníci předem dohodli (viz § 369 odst. 1 obch. zák.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 226, 94 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b a. t. DPH ve výši 21 % bylo přiznáno podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně. Náhrada nákladů byla přiznána k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.