218 C 136/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 12 113,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“), byla dne 2. 3. 2016 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení bankovního účtu [číslo] pro žalovaného. Následně smluvní strany sjednaly také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Nárok 1) tvoří nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu žalovaného ve výši 1 033,75 Kč, který vznikl po zrušení poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet dne 20. 4. 2022. Nárok 2) je odůvodněn tím, že žalovanému byl v souvislosti se smlouvou o bankovních produktech a službách a dispozicemi k této smlouvě poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno], že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Z tohoto důvodu banka využila svého práva ze smlouvy a všeobecných obchodních podmínek, zrušila žalovanému poskytování kontokorentu a debetní zůstatek ve výši 9 879,72 Kč převedla dne 13. 4. 2022 na otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] O převedení debetního zůstatku ve výši 9 879,72 Kč na zvláštní úvěrový účet banka žalovaného písemně informovala a žádala jeho okamžité splacení do 20. 4. 2022. Žalovaný však dlužnou částku nesplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 9 879,72 Kč a na poplatcích a pokutách částku 1 200 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je ve vztahu k oběma nárokům dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, s účinností ke dni 21. 11. 2022. Žalovaný byl o zaplacení upomínán i předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2023, dluh však nezaplatil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 a seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022, smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 2. 3. 2016, dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 6. 6. 2021, produktových a obchodních podmínek původního věřitele, výpisů z úvěrového účtu žalovaného, oznámení o zrušení [anonymizováno] a převedení dluhu na zvláštní úvěrový účet ze dne 20. 4. 2022 a předžalobní upomínky ze dne 4. 4. 2023 vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětných pohledávek. Dle uzavřené smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 2. 3. 2016 a dispozic k této smlouvě ze dne 6. 6. 2021, obchodních podmínek a úvěrové historie bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy a obchodních podmínek původního věřitele dále vyplývá, že pokud není účastníky smlouvy sjednán povolený debet, je záporný zůstatek na běžném účtu považován za debet nepovolený a je okamžitě splatný původnímu věřiteli. Podle dispozic ze dne 6. 6. 2021 banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky bance splácet způsobem sjednaným ve smlouvě, tj. zejména dodržovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu a nepřekračovat povolený limit. Žalovaný úvěr stanoveným způsobem nesplácel, na upomínání nereagoval. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zrušila poskytování [anonymizováno], dlužnou částku ve výši 9 879,72 Kč ke dni 20. 4. 2022 převedla na zvláštní úvěrový účet a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 2. 5. 2022. Po převedení debetního zůstatku z běžného účtu na zvláštní úvěrový účet došlo ze strany žalovaného k nepovolenému přečerpání běžného účtu, přičemž dlužná částka ke dni 22. 11. 2022 činila 1 033,75 Kč O postoupení pohledávek byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky písemně vyzýván, soud však neměl k dispozici žádný důkaz, který by svědčil o zaplacení dlužné částky. 4. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na všeobecné obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu ustanovení § 2662 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet. Žalovaný v rozporu s uvedenou smlouvou a obchodními podmínkami čerpal z účtu finanční prostředky tak, že ke dni 22. 11. 2022 vykazoval jeho účet záporný zůstatek. Dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, obecně označovaný jako kontokorent, tedy umožnila mu čerpat z běžného korunového účtu peněžní prostředky až do výše debetního zůstatku, který v tomto případě činil 10 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost nepřekračovat povolený limit čerpání a v případě přečerpání finančních prostředků nepovolený debetní zůstatek věřiteli neprodleně splatit. Původní věřitel následně předmětné pohledávky za žalovaným účinně postoupil včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalovaný své povinnosti nedodržel, žaloba proto byla podána důvodně, a soud jí v celém rozsahu vyhověl, včetně přiznání úroků z úvěru i úroků z prodlení v zákonné výši. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 113,47 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.