218 C 17/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], dne 24. 10. 2019 smlouvu o Rychlé půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku [právnická osoba], a. s., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2022. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2022. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z předložených listinných důkazů, a to z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 29. 8. 2018, dále ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2022 a 8. 3. 2022, seznamů postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba], (dále jen„ banka“), postoupila pohledávku za žalovaným [právnická osoba], a. s., a následně byla pohledávka postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Tím je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. Z návrhu na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] ze dne 22. 10. 2019, akceptace návrhu smlouvy o Rychlé půjčce ze dne 24. 10. 2019, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, produktových podmínek banky a souhrnného výpisu pohybů na účtu vzal soud za prokázané, že banka po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla dne 24. 10. 2019 žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 100 000 Kč. Úrok z úvěru činil 16,99 % ročně. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky bance splácet způsobem sjednaným ve smlouvě, tj. v 96 splátkách po 2 050 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr stanoveným způsobem nesplácel, na upomínání nereagoval. Banka proto úvěr ke dni 10. 1. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Dlužná částka ve výši 89 619,96 Kč byla ke dni podání žaloby tvořena jistinou úvěru ve výši 88 653,78 Kč a poplatky ve výši 966,18 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2022, soud však neměl k dispozici žádný důkaz, který by svědčil o zaplacení dlužné částky. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit způsobem stanoveným ve smlouvě. Žalovaný tak včas a řádně neučinil, úvěr nesplatil. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru společně s poplatky, smluvními úroky z úvěru i se zákonným úrokem z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 735 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 585 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 89 619,96 Kč sestávající z částky 4 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 000 Kč ve výši 3 150 Kč.