22 C 17/2023-19 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 47 942 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému dne [datum] poskytl uvedenou částku, což žalovaný potvrdil vystavením směnky se splatností [datum], a téhož dne současně dluh uznal. Dluh však neuhradil, a to ani k výzvě žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. vyzval účastníky, aby ve stanovené lhůtě sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s jeho postupem souhlasí. Žalobce souhlasil, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud provedl dokazování listinou nazvanou Uznání dluhu ze dne [datum], z níž bylo zjištěno, že žalovaný uznal vůči žalobci dluh smluv vzniklý ze smlouvy o zápůjčce ve výši 47 942 Kč, žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku zaplatit do [datum]. Žalobce žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínal. 4. Dle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše písemně uznal, současně účastníci uzavřeli dohodu o způsobu splacení dluhu. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál. Jelikož tvrzení žalobce byla listinnými důkazy prokázána a žalovaný byl v řízení nečinný a nevznesl žádnou obranu proti uplatněnému nároku, když břemeno tvrzení a důkazní ohledně neexistence dluhu ze smlouvy o zápůjčce přešla s ohledem na uznání dluhu na něho, nezbylo soudu, než žalobě v celém rozsahu vyhovět. Patnáctidenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách, a žalobce nepožadoval plnění ve standardní pariční lhůtě, což je ve prospěch žalovaného. 6. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, vycházel soud s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 25/12 z ustanovení § 151 odst. 2 věta první in fine o.s.ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení tak aplikoval vyhl. č. 177/1996 Sb. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 622,50 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 398 Kč a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 7 550 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění – ½ úkonu), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 1 774,50 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž patnáctidenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.