220 C 175/2022-54 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 4 753,85 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně příslušenství. Pro případ prodlení s úhradou strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 4 753,85 Kč, smluvní pokuty 0,1% denně z částky 4 753,85 Kč od 14. 11. 2020 do 11. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 753,85 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaná požádala o úvěr a toto potvrdila pomocí podpisu. Žalobkyně poté zaslala žalované finanční prostředky na ověřený účet žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. V řízení nebyly prokázány rozhodující skutečnosti pro rozhodnutí věci. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 14. 9. 2020, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvním poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí její projevu vůle. 4. V řízení zároveň nebylo ani prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalobkyně odeslala finanční prostředky na účet ve vlastnictví žalované, neboť k tomuto žalobkyně předložila pouze„ přehled bankovních transakcí“. Nejedná se o potvrzení banky a z této listiny neplyne ani samotný převod a vlastnictví účtu. 5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a ve vztahu k předání finančních prostředků. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění k datu právního jednání. 7. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalované uzavřít smlouvu kdokoli. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv.„ prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše). 9. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost. 10. Nárok žalobkyně nelze právně hodnotit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1,2 o. z., neboť nebylo v řízení prokázáno obohacení na straně žalované, nebylo prokázáno ani ochuzení na straně žalobkyně. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalované, které dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). 12. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.