222 C 130/2023-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 25 523 Kč s příslušenstvím, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 20. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 16 000 Kč, avšak žalovaná v rozporu se smlouvou nevrátila z úvěru jistinu ve výši 14 043 Kč splatnou nejpozději dne 19. 6. 2022. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 12. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 38 000 Kč, avšak žalovaná v rozporu se smlouvou nevrátila z úvěru jistinu ve výši 11 480 Kč splatnou nejpozději dne 12. 3. 2022. Žalobce se domáhá pouze vydání těchto nezaplacených jistin, nikoliv dalších nároků ze smluv. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky z úvěrů postoupeny žalobce, žalovaná ničeho dalšího nezaplatila ani k výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná k výzvě soudu i přes poučení námitky nesdělila, soud proto vyšel v souladu s poučením z toho, že také souhlasí. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 20. 12. 2020 bylo zjištěno, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel při podpisu smlouvy žalované vyplatil v hotovosti úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu spolu s poplatky a úrokem v 78 týdenních splátkách splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že první období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaná netvrdila a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na úvěr zaplatila více, než vyplývá ze žalobních tvrzení, tj. částku 1 957 Kč. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 12. 3. 2020 bylo zjištěno, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel při podpisu smlouvy žalované vyplatil v hotovosti úvěr ve výši 38 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu spolu s poplatky a úrokem v 24 měsíčních splátkách splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že první období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaná netvrdila a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na úvěr zaplatila více, než vyplývá ze žalobních tvrzení, tj. částku 26 520 Kč. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (smlouva o postoupení pohledávek prokazuje postoupení pohledávky za žalovanou podle § 1879 a § 1880 o. z. na žalobce) a žalovanou byla uzavřena shora uvedená smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela částku 16 000 Kč a zavázala se jistinu vrátit nejpozději do 19. 6. 2022, což zcela nesplnila, když zaplatila pouze částku 1 957 Kč, a shora uvedená smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela částku 38 000 Kč a zavázala se jistinu vrátit nejpozději do 12. 3. 2022, což zcela nesplnila, když zaplatila pouze částku 26 520 Kč. Soud proto podle § 2395 o. z. uložil žalované zaplatit žalobci dlužné jistiny v celkové výši 25 523 Kč. Platností ujednání o poplatcích spojených s poskytnutím úvěrů se s ohledem na omezení žaloby pouze na jistiny soud nezabýval. 7. Podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., byla žalované dále uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši, částečně kapitalizovaný, tak, jak uvedeno v I. výroku rozsudku, a to v souvislosti s prodlením se zaplacením úvěrů ve smluvené době splatnosti. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 474 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 022 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) (jedná se o žalobu podávanou na ustálených vzorech, v nichž jsou měněny pouze údaje týkající se žalovaného, data a dlužné částky, u zdejšího soudu např. sp. zn. 222 C 13/2022, 222 C 16/2022) z tarifní hodnoty ve výši 25 523 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.