225 C 187/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 7. 2019 žalovaná podepsala smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet žalované částku 13 000 Kč. Žalovaná měla zápůjčku splácet v 59 měsíčních splátkách po 748 Kč a poslední splátce ve výši 727 Kč. Celková částka, k jejímuž splacení se žalovaná takto zavázala, činí 44 859 Kč, z toho obchodní úrok ve výši 19 859 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč. Žalovaná však zápůjčku nesplácela řádně, pročež žalobkyně jistinu zesplatnila ke dni 11. 7. 2022. Nyní požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 068 Kč, obchodního úroku ve výši 2 843 Kč, administrativních poplatků ve výši 1 600 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 197,07 Kč (před zesplatněním) a 547,52 Kč (od zesplatnění do 24. 10. 2022; dohromady 744,59 Kč), smluvních pokut ve výši 3 781 Kč (za dobu do zesplatnění) a 2 283,94 Kč (od zesplatnění do 24. 10. 2022; dohromady 6 064,94 Kč), náklady spojené s vymáháním ve výši 7 450 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 21 961 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalované řádně prověřena kontrolou insolvenčního rejstříku a evidence exekucí a ověřením platnosti dokladu totožnosti žalované. Žalovaná též před uzavřením smlouvy předložila aktuální výpis z účtu, výplatní pásku a formulář příjmů a výdajů. 2. Žalovaná se věci nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 4. Dne 17. 7. 2019 žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu [číslo] jejíž přílohou byl i sazebník, splátkový kalendář a obchodní podmínky. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč, který měl být vyplacen mj. bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] (viz čl. 2 a 3 smlouvy). Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 45 % ročně a administrativní poplatek 12 000 Kč (200 Kč za každý měsíc splácení), a to v 59 měsíčních splátkách po 748 Kč (poslední ve výši 727 Kč), splatných 1. dne v každém kalendářním měsíci počínaje 1. 9. 2019 (viz čl. 2 smlouvy). Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty. Zároveň bylo pro případ prodlení žalované s úhradou splátky či její části ujednáno právo žalobkyně celou neuhrazenou jistinu zesplatnit, pokud žalovaná neuhradí dlužné splátky ani do 30 dnů od doručení upomínky. Ode dne doručení informace o zesplatnění nebo pozdějšího uvedeného dne se stane splatnou jistina a žalovaná ztrácí výhodu splátek. Neuhradí-li žalovaná poté bezodkladně veškeré nároky ze smlouvy, je žalobkyně oprávněna uplatnit smluvní pokutu. 5. Ještě před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Za tímto účelem si opatřila výplatní pásku žalované za květen 2019, kdy byla žalované vyplacena částka 18 069 Kč. Dále žalobkyně vycházela z nepodepsaného formuláře příjmů a výdajů, podle nějž čistý měsíční příjem žalované činí 18 000 Kč měsíčně, platí nájemné ve výši 0 Kč měsíčně a její průměrné měsíční výdaje jsou v částce 2 500 Kč. Z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že její celkové výdaje jsou rozhodně vyšší, než měla ve formuláři uvádět. Žalovaná má evidentně„ napjatý“ rozpočet a v období od dubna do června 2019 jí bylo na účet připsáno velké množství peněžních prostředků od poskytovatelů nebankovních spotřebitelských úvěrů (např. 29. 4. 2019 5 400 Kč od [právnická osoba], 7. 6. 2019 60 000 Kč od [právnická osoba], 28. 6. 2019 6 000 Kč od [právnická osoba]). Nadto u splátek některých závazků žalovaná žádala o prodloužení lhůty splácení (3. 4. 2019 a 16. 5. 2019) a v měsíci květnu 2019 neměla dostatek disponibilních prostředků na účtu pro provedení inkasa. 6. Dne 22. 7. 2019 žalobkyně vyplatila na výše specifikovaný účet žalované částku 13 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně). Následně výzvou ze dne 23. 5. 2022 (která byla dle podacího lístku téhož dne žalované odeslána) vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 6 715 Kč do 7. 7. 2022 s tím, že je v prodlení s úhradou splátek, a upozornila ji na možnost zesplatnění. Oznámením o zesplatnění ze dne 11. 7. 2022 (opět dle podacího lístku odesláno téhož dne) pak žalobkyně sdělila žalované, že podle čl. 11 smlouvy a čl. 13 obchodních podmínek prohlašuje ke dni 11. 7. 2022 za splatnou neuhrazenou část jistiny s ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhů. Celkový dluh podle oznámení činil 18 507,17 Kč a měl být zaplacen do 2. 8. 2022. Konečně předžalobní upomínkou ze dne 11. 8. 2022, odeslanou téhož dne (viz podací lístek), žalobkyně požádala žalovanou o uhrazení částky 26 359,01 Kč do 1. 9. 2022 a upozornila ji na možnost podání žaloby. 7. Ke dni 1. 12. 2021 žalovaná žalobkyni na dluh ze smlouvy zaplatila 20 884 Kč (viz vyčíslení pohledávky a výpis ze splátkového kalendáře). 8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro věc samu. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Zápůjčka byla sjednána jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruscho