227 C 113/2023-65 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 853,11 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. [bankovní účet], kdy dodatkem [číslo] ze dne [datum] k rámcové smlouvě byl žalovanému poskytnut na běžném účtu kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč. Zároveň byla sjednána povinnost hradit roční úrok ve výši 18,9 %. V případě prodlení se splacením kontokorentního úvěru se žalovaný zavázal hradit poplatky. Dále byly sjednány poplatky pro případ výběru z bankomatu. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že vyhodnotila údaje získané od žalovaného (např. výše příjmů, způsob řešení bytové otázky) a zkontrolovala žalovaného v registrech (BRKI a NRKI). Protože žalovaný porušil sjednané podmínky smlouvy o kontokorentním úvěru, byl úvěr ke dni 30. 1. 2023 zesplatněn. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina částku 10 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do zesplatnění činil 463,98 Kč. Dále byla dne [datum] sjednána smlouva (přihlášení k pojištění pravidelných výdajů) pro případ ztráty pravidelného příjmu, toto pojištění bylo ukončeno ke dni 12. 1. 2023. Žalovaný neuhradil ničeho ani navzdory zaslané předžalobní výzvě ze dne 31. 1. 2023. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 463,98 Kč od 1. 11. 2022 do 30. 1. 2023, poplatku za výběr z bankomatu ve výši 67,11 Kč, 286 Kč za dlužné pojistné, nákladů ve výši 500 Kč za vymáhání dluhu úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 1. 2023 do 1. 3. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním. 5. Z rámcové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyni a žalovaným dne [datum], obchodních podmínek a ceníku bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby, a to vedení běžného účtu č. [bankovní účet] v českých korunách. Součástí smlouvy bylo ujednání o poplatcích pro případ výběru z bankomatu u jiné banky ve výši 25 Kč za každý jednotlivý odběr. Listinu podepsali oba účastnici. 6. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum] včetně obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč čerpaný formou debetního zůstatku na běžném účtu s tím, že úvěr byl splatný do jednoho roku od prvotního čerpání a povinností žalovaného bylo mít zůstatek na účtu k datu měsíční splatnosti úroků alespoň ve výši měsíčních úroků z kontokorentního úvěru. Žalovaný se také zavázal platit z úvěrovaných prostředků smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně, RPSN bylo 20,63 % ročně V případě, žalovaný porušuje platební povinnost ze smlouvy uzavřené se žalobkyní je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Listina byla podepsána oběma účastníky. 7. Z úvěrové zprávy ze dne [datum] a dat z aplikace bylo zjištěno, že v době podání žádosti měl již žalovaný podané žádosti o úvěr, kdy tři z nich byly odmítnuty a jedna se teprve vyřizovala. 8. Z přihlášení k pojištění ze dne [datum], infomačního dokumentu a přehled cen pojištění bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli dohodu týkající se pojištění pravidelných výdajů pro případ pracovní neschopnosti, ztráty zaměstnání nebo invalidity třetího stupně. Výše měsíčního pojistného byla sjednána na 120 Kč Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. 9. Z přehledu účelně vynaložených nákladů bankou na vymáhání dluhu bylo zjištěno, že výše nákladů za 20 dnů vymáhá, činí částku 890,8 Kč. Žalobkyně však požaduje vůči žalovanému pouze částku ve výši 500 Kč. 10. Z výpisu účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 10 000 Kč, který mu vyplácel úřad práce a dále měl příjem od společnosti [právnická osoba] v průměrné výši 38 027 Kč. 11. Z výpisu účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že dne 30. 11. 2022 byl žalovanému účtován poplatek za výběr z bankomatů ve výši 100 Kč, který byl následně žalobkyní ponížen na částku 67,11 Kč a dne 30. 1. 2023 byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč. Dále byl žalovanému ke dni 31. 1. 2023 na jeho běžný účet převeden kontokorent ve výši 10 000 Kč. Příjmy měl žalovaný pouze v září ve výši 2 826 Kč (platba z úřadu práce) a v říjnu ve výši 7 900 Kč (platba od [jméno] [příjmení]). 12. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný dne 2. 9. 2022 čerpal částku ve výši 10 000 Kč, kterou ke dni 7. 3. 2023 nesplatil. 13. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla dne 1. 2. 2023 předána k poštovní přepravě. 14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně uhradil splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když vycházela z příjmů žalovaného, které byly v dostatečné výši. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném vedle uhrazení