229 C 55/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že dne 3. 9. 2019 uzavřela s žalovanou rámcovou smlouvu [číslo] kterou byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Na základě Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě, jenž byl sjednán dne 7. 9. 2019, byla žalované poskytnuta možnost čerpat kontokorent do výše 10 000 Kč. Žalovaná však neplnila podmínky kontokorentu a žalobkyně proto přistoupila k zablokování další možnosti kontokorent čerpat a ke dni 1. 11. 2022 byl dluh na kontokorentu zesplatněn. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina částku 10 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok při smluvené úrokové sazbě 18,9 % ročně činil částku 474,89 Kč. Žalovaná na svůj dluh k upomínkám žalobkyně ničeho nezaplatila, a to ani k předžalobní upomínce. Dále se žalobkyně domáhala částky 149,03 Kč představující nezaplacené náklady na vynaložené vymáhání dluhu. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání nařízeného na 28. 6. 2023 se omluvila a o odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud provedl dokazování Rámcovou smlouvou [číslo] Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě, ceníkem služeb žalobkyně, obchodními podmínkami žalobkyně, přehledem čerpání, podmínkami pro používání kontokorentu, informacemi o pojištění, výpisem z běžného účtu žalované za období od 15.6.2022 do 9.12.2022, výzvou k plnění, úvěrovou zprávou a žádostí o úvěr. 4. Po provedení shora uvedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaná dne 3. 9. 2019 uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu o poskytování služeb. Z Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne [datum] bylo doloženo, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč čerpaný formou debetního zůstatku na běžném účtu s tím, že úvěr byl splatný do jednoho roku od prvotního čerpání a povinností žalované bylo mít zůstatek na účtu k datu měsíční splatnosti úroků alespoň ve výši měsíčních úroků z kontokorentního úvěru. Z dodatku ve spojení se splátkovým kalendářem bylo dále prokázáno, že žalovaná se zavázala hradit z čerpaného kontokorentního úvěru smluvený úrok dle aktuálního sazebníku banky, což bylo konkrétně 18,9 % ročně. Z podmínek pro používání kontokorentu, které jsou součástí dodatku k rámcové smlouvě, bylo shledáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobkyni a dále požadovat náklady na vymáhání. Z tvrzení žalobkyně a přehledu plateb dále bylo zjištěno, že žalovaná na náklady vymáhání uhradila částku ve výši 350,97 Kč. Z výzvy k zaplacení dluhu ve spojení s výpisem z běžného účtu bylo shledáno, že žalobkyně kontokorentní úvěr zesplatnila ke dni 1. 11. 2022. Poštovní podací arch dokládá, že výzva k zaplacení se dostala do dispoziční sféry žalované, když byla posílána na adresu, kterou žalovaná v rámcové smlouvě uvedla jako adresu kontaktní. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu ke dni 9. 12. 2022 bylo zjištěno, že ke dni zesplatnění činí jistina tohoto úvěru částku 10 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok částku 474,89 Kč. Z úvěrové zprávy ze dne 7. 9. 2019 a z aplikačních dat žalobkyně soud zjistil, že žalovaná v době poskytnutí úvěru nesplácela jiný úvěr. 5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“). 6. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalované povolila přečerpat běžný účet do částky 10 000 Kč formou kontokorentního úvěru. V obchodních podmínkách, které jsou součástí dodatku o kontokorentním úvěru, bylo sjednáno, že dostane-li se žalovaná do prodlení s jakýmkoli závazkem vůči žalobkyni, má žalobkyně oprávnění úvěr okamžitě zesplatnit. Žalobkyně využila tohoto svého oprávnění a úvěr ke dni 1. 11. 2022 zesplatnila, jak prokazuje přehled plateb ke kontokorentu. Soud uložil žalované podle § 2395 občanského zákoníku zaplatit dluh ze smlouvy o kontokorentním úvěru ve výši 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ke dni zesplatnění ve výši 474,89 Kč a dále v souladu se smlouvou tak, stejně tak jako požadované náklady na vymáhání ve výši 149,03 Kč jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 11. Protože žalovaná ve lhůtě splatnosti zesplatněný úvěr neuhradila, dostal se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., povinen zaplatit žalobkyni z dlužných jistin úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, přičemž požadovaná výše smluvního úroku je po uplynutí 90 dnů požadovaná v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč představující úkon sepisu žaloby dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.