230 C 54/2023-27 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že podle uzavřené smlouvy ze dne [datum] odebral žalovaný od žalobkyně stlačený zemní plyn, který mu byl za listopad 2020 vyúčtován fakturou [číslo] splatnou [datum] znějící na částku 4 925,81 Kč a za prosinec 2020 pak fakturou [číslo] splatnou [datum] znějící na částku 9 160,74 Kč, vyúčtované částky však žalovaný nezaplatil. Žalobkyně proto požadovala i úrok z prodlení ve výši sjednané smlouvou, a to 0,3% denně z dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle předložené smlouvy o prodeji a koupi stlačeného zemního plynu a používání nepřenosné zákaznické karty ze dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o koupi stlačeného plynu na plnicích stanicích žalobkyně pomocí zákaznické karty, s tím, že cena za jednotlivé koupě plynu bude žalovanému v souladu s ceníkem žalobkyně vyúčtována měsíčně daňovým dokladem s informací o datu splatnosti vyúčtované částky. Dále strany sjednaly pro případ prodlení s úhradou faktury oprávnění žalobkyně zablokovat žalovanému zákaznickou kartu a dále pak sjednaly povinnost žalovaného v tomto případě uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,3% z dlužné částky za každý započatý den prodlení až do zaplacení. 4. Z předložené faktury vystavené žalobkyní dne [datum], [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalovanému odebraný CNG z čerpací stanice za období listopadu 2020 v celkové hodnotě 4 925,81 Kč, splatnost faktury nastala [datum]. Jak dále vyplývá z předložené faktury [číslo] ze dne [datum], vyúčtovala žalobkyně žalovanému spotřebu CNG z čerpací stanice za období prosince 2020 v celkové hodnotě 9 160,74 Kč, splatnost faktury nastala [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] pak bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o zaplacení žalované částky písemně upomenula. 5. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by stlačený plyn neodebral nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. 6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli kupní smlouvu na dodávku plynu, podle které žalovaný ve shora uvedeném období odebral od žalobkyně plyn ve shora uvedené hodnotě, spotřeba mu byla vyúčtována fakturami splatnými dne [datum] a dne [datum], žalovaný však ničeho nezaplatil a ocitl se pak dnem následujícím po splatnosti v prodlení. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným tak vznikl právní vztah z kupní smlouvy uzavřené podle § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“). Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatelka (§ 420 o.z.) nesplnil svou základní povinnost kupujícího zaplatit za poskytnuté zboží kupní cenu podle § 2118 o. z. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl prodávajícímu též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. 8. Podle § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 1813 o.z. platí, že zneužívající jsou (smluvní) ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 1815 o.z. platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Dle výše citovaného § 1970 a o.z. je možné smluvně sjednat pro případ prodlení se splácením peněžitého dluhu výši úroku z prodlení. Nicméně každé takové ujednání musí zároveň odpovídat i příkazu zákonodárce, který zakázal ujednání nepřiměřená (§ 1813 o.z.). Nepřiměřená ujednání jsou sankcionována tím, že se k nim dle § 1815 o.z. nepřihlíží. V daném případě smluvní strany ujednaly výši úroku z prodlení 0,3 % za každý den prodlení, což odpovídá výši úrokové sazby 109,5 % ročně. Tuto výši shledal soud nepřiměřenou, kdy ujednáním o výši úroku 109,5 % ročně nastává významná nerovnováha práv a povinností stran v neprospěch žalovaného coby spotřebitele. Byť délka trvajícího prodlení je zcela v dispozici žalovaného, soud má za to, že požadovaný úrok z prodlení tvořící ke dni rozhodování již trojnásobek dlužné žalované částky není přiměřený. Takto výrazná sankční složka úroku z prodlení v žalované výši není v tomto konkrétním případě opakovaného prodeje plynu na čerpacích stanicích většímu počtu spotřebitelů ve vztahu k očekávatelným škodám vzniklým v důsledku prodlení jednotlivého spotřebitele opodstatněná. A to i s ohledem na sjednané oprávnění žalobkyně zablokovat v případě prodlení s úhradou kupní ceny spotřebiteli zákaznickou kartu a zamezit mu tak fakticky spotřebiteli realizovat další nákupy plynu u žalobkyně (a tím zamezit dalšímu narůstání dlužné kupní ceny) a dále pak i oprávnění žalobkyně v případě prodlení s úhradou kupní ceny od smlouvy o prodeji a koupi stlačeného zemního plynu s okamžitou účinností odstoupit. 12. Soud tady k ujednání o výši smluvního úroku nepřihlédl, žalobní návrh na přiznání úroku z prodlení ve sjednané výši zamítl a přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené zákonem, resp. nař. vl. č. 357/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, sestávající z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a 300 Kč za výzvu k plnění.