230 C 93/2023-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 2.11.2022 do zaplacení coby bezdůvodného obohacení žalované vzniklého v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) dne 7.6.2019. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na základě této smlouvy čerpala úvěrovou jistinu ve výši 33 000 Kč, kterou se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve splátkách po 810 Kč včetně sjednaného úroku z úvěru a dalších poplatků nejpozději do 18.12.2020. Žalovaná však nehradila splátky úvěru řádně a včas, uhradila za celou dobu trvání smluvního vztahu pouze částku 13 250 Kč. Žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena dne 1.11.2022, se tak domáhala dlužné úvěrové jistiny ve výši žalované částky a úroku z prodlení od 2.11.2022 do zaplacení. Dále žalovaná s ohledem na svou špatnou finanční situaci žádala o možnost uhradit žalovanou částku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor, ve kterém tvrdila, že ze strany žalobkyně je částka požadovaná k zaplacení výrazně měněna a že z její strany bylo uhrazeno více než je tvrzeno žalobou. 3. Dne 16.10.2023 se pak ve věci konalo jednání, na kterém žalobkyně omluvila svou neúčast. Žalovaná v rámci jednání prohlásila za nesporné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně a své čerpání úvěrové jistiny ve výši 33 000 Kč. Žalovaná dále tvrdila, že právní předchůdkyni žalobkyně již na čerpaný úvěr uhradila částku 21 000 Kč; nezaplacení posledních 12 000 Kč úvěrové jistiny prohlásila za nesporné. 4. Podle § 118 a odst. 3 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, platí, že zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 5. V rámci ústního jednání soud žalovanou vyzval k návrhu důkazů způsobilých prokázat zaplacení splátek úvěru v rozsahu tvrzeném žalovanou a poučil ji, že v případě jejich nenavrhnutí se vystavuje nebezpečí neunesení důkazního břemena a procesnímu neúspěchu ve věci. 6. Žalovaná však žádný důkaz k prokázání úhrady částky 21 000 Kč žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, nenavrhla, resp. uvedla, že takový nemá k dispozici. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.11.2022 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 7.6.2019 a byla vyzvána k úhradě svého dluhu. 8. Z předžalobní upomínky odeslané žalované dne 12.1.2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní opět upomenuta k zaplacení dluhu plynoucího z výše citované smlouvy o úvěru. 9. Soud tak dopěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně spolu uzavřely dne 7.6.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná načerpala úvěrovou jistinu 33 000 Kč, přičemž vrátila žalobkyni oproti smluvnímu ujednání pouze 13 250 Kč. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni. 10. Ohledně splacení částky 7 750 Kč právní předchůdkyni pak žalovaná neunesla ve věci důkazní břemeno, soud tak uzavřel, že žalovaná neprokázala úhradu svého dluhu v rozsahu větším, než bylo tvrzeno žalobkyní. 11. Po právní stránce soud věc posoudil za použití zák.č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z. 12. Podle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně po žalované požadovala pouze dlužnou úvěrovou jistinu, kterou dle nesporných tvrzení účastnic žalovaná skutečně v tvrzeném rozsahu čerpala a v rozsahu žalované částky nevrátila, nezabýval se soud právním hodnocením platnosti uzavřené smlouvy o úvěru z hledisek ochrany spotřebitele a nutného zkoumání jeho schopnosti splácet úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy a žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť je zřejmé, že žalobkyni by i v případě eventuální neplatnosti smlouvy o úvěru žalovaná částka náležela z titulu bezdůvodného obohacení žalované. 16. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla poté v souladu s § 1879 o.z. postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalované, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 17. Vedle nároku na zaplacení úvěrové jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná měla úvěrovou jistinu dle smluvního ujednání zaplatit do 18.12.2020, což neučinila a ocitla se tak v prodlení. Žalobkyně úrok z prodlení za období od 19.12.2020 do 1.11.2022 kapitalizovala v částce 3 095,12 Kč, dále požadovala úrok z prodlení plynoucí od 2.11.2022 do zaplacení (tedy od postoupení pohledávky) v zákonné výši, soud tak žalobě zcela vyhověl. Od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1 970 o.z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,25 % ročně. Dále bylo rozhodnuto k návrhu žalované (který žalobkyně s ohledem na svou neúčast u jednání nerozporovala) o povinnosti žalované hradit žalovanou částku ve splátkách s ohledem na její špatnou finanční situaci; a to pod hrozbou ztráty výhody splátek, pokud nebudou stanovené splátky hrazeny řádně a včas – tj. vždy do 16. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a náklady zastoupení advokátem. Advokátu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., jednoduchou výzvu k plnění a za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., vždy včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Soud v daném případě uplatnil snížení sazby za úkon právní služby advokáta v souladu s § 14b a.t., neboť projednávaný případ byl zahájen návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem ve skutkově i právně obdobných (nikoli totožných) věcech, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti.