7 C 1/2023-82 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se svým návrhem domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému, který je jeho synem, s účinností ode dne [datum], původně s odůvodněním, že mu žalovaný nedal žádné doklady svědčící o tom, že studuje i ve školním roce 2021 2022 – žalobce měl přitom informace o tom, že žalovaný studium ukončil a že nejméně od května 2020 pracuje. Následně v průběhu řízení žalobce uzavřel s žalovaným dohodu, podle které žalovaný od konce května 2022 výživné nepožaduje. Podle žalobce je proto žaloba důvodná, neboť vyživovací povinnost žalobce zcela zanikla, jelikož žalovaný již je schopen sám se živit – se zrušením výživného ostatně i žalovaný souhlasí. 2. Žalovaný konstatoval, že mu žalobce poskytoval výživné do [datum], od pozdějšího data už výživné nepožadoval a vrátil jej žalobci zpět, jak se s ním dohodl na dálku již dne [datum] – na písemné dohodě s žalobcem je pak i jeho úředně ověřený podpis. Studium ukončil v květnu 2022, potvrzení o studiu žalobci zasílal. Měl i zájem se s ním setkat, z důvodů na straně žalobce však k setkání nedošlo. Žalovaný tedy souhlasil s tím, že vyživovací povinnost žalobce zanikla počínaje červnem 2022, pročež ale navrhl soudu, aby byla žaloba zamítnuta jako bezpředmětná. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Mezi účastníky řízení bylo na základě jejich tvrzení a přednesů nesporným, že měl žalobce k žalovanému vyživovací povinnost, která zcela zanikla v měsíci květnu 2022. Žalobce s žalovaným si ústně i písemně potvrdili, že od června 2022 dále žalovaný od žalobce výživné požadovat nebude, protože žalovaný je schopen sám se živit. 5. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobce prostřednictvím svého zástupce písemně obrátil na žalovaného, aby zjistil, zda má nadále právo na výživné. 6. Z vyjádření [anonymizováno] – Střední školy [anonymizováno] a Vyšší [anonymizováno] školy [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] řízení [právnická osoba] (dále jen„ škola [anonymizováno]“) ze dne [datum] soud zjistil, že bez souhlasu žalovaného o něm škola [anonymizováno] neposkytla žalobci žádné informace k jeho žádosti ze dne [datum]. 7. Z potvrzení o studiu na škole [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že byl zde žalovaný ve školním roce 2020 2021 žákem prvního ročníku; z potvrzení o studiu ze dne [datum] pak soud zjistil, že byl zde žalovaný žákem i ve školním roce 2021 2022. 8. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplývá, že tamní soud schválil smír žalobce a žalovaného ve znění, že se rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] mění tak, že je žalobce povinen s účinností od února 2016 platit na výživu žalovaného 3 500 Kč měsíčně. 9. Z dohody o ukončení placení výživného, kterou podepsal žalovaný dne [datum] a za žalobce jeho zástupce dne [datum], soud zjistil, že se žalobce s žalovaným dohodli, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému skončila květnem 2022, a že od června 2022 tedy již žalobce nebude platit žalovanému výživné a dosud uhrazené výživné si žalovaný v plné výši ponechá (část II, bod 1 dohody). Současně se žalobce s žalovaným dohodli, že na základě této dohody dojde k podání návrhu na zrušení vyživovací povinnosti soudem (část II, bod 2 dohody). Podpis žalovaného a zástupce žalobce byl na této dohodě úředně ověřen. 10. Z e-mailové korespondence zástupce žalobce a žalovaného soud zejména zjistil, že se zástupce žalobce e-mailem ze dne [datum] obrátil na žalovaného s návrhem dohody o ukončení placení výživného. E-mailem ze dne [datum] pak žalovaný reagoval, že souhlasí s ukončením výplaty výživného od června. V e-mailu ze dne [datum] zástupce žalobce žalovanému potvrdil, že od něho obdržel podepsanou dohodu o ukončení placení výživného s jeho úředně ověřeným podpisem a že na ní za žalobce také připojil svůj podpis, který byl úředně ověřen. 11. Z usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací], které podle vyznačené doložky nabylo právní moci dne [datum], vyplývá, že opatrovnicí žalobce je [jméno] [příjmení], [datum narození], která je oprávněna a povinna zastupovat žalobce v rozsahu jeho omezení svéprávnosti rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] – z listiny o jmenování opatrovníka ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] plyne, že je opatrovnice mj. oprávněna žalobce zastupovat při správě jeho jmění, jedná-li se o nakládání s finančními částkami nad 1 500 Kč měsíčně. 12. Ze sdělení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že neproběhlo řízení o schválení právního jednání opatrovnice, kterým by za žalobce podala žalobu proti žalovanému o zrušení vyživovací povinnosti. 13. Na základě výše uvedeného tak lze v dané věci učinit skutkový závěr, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stanovená naposledy usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zanikla počínaje červnem 2022. Žalovaný ukončil studium v květnu 2022 a je napříště schopen sám se živit. 14. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 o. z.). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o. z.). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 o. z.). 15. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne (§ 922 odst. 1 o. z.). Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti (§ 923 odst. 1 o. z.). Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací (§ 923 odst. 2 věta první o. z.). 16. Vyživovací povinnost je příkladem zákonné povinnosti v užším slova smyslu, neboť vzniká – za splnění určitých předpokladů – bez dalšího ze zákona. Ze své podstaty jsou vyživovací povinnost a právo na výživné nepostupitelné na jiného, neboť mají osobní charakter. Práva na výživné se nelze předem vzdát, tedy nelze se zříci plnění výživného v budoucnu teprve vzniklých; je možné se vzdát pouze částek výživného již splatných. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost – stav odkázanosti na výživu se slovy zákona projevuje neschopností oprávněného sám se živit. Odpadne-li však tento předpoklad, právo na výživné a vyživovací povinnost bez dalšího zaniká (stejně jako právo na výživné a vyživovací povinnost bez dalšího vzniká). 17. Řízení o výživném pro zletilého se řídí zásadami sporného řízení, zahajuje se na návrh žalobou a vede jej civilní soud. Žalobce je přitom přesvědčen, že přiznal-li soud (lhostejno, zda opatrovnický, nebo civilní) jednou oprávněnému (žalovanému) výživné, i po zániku vyživovací povinnosti (žalobce k žalovanému) je rovněž na soudu, aby rozhodl o zrušení (jeho) vyživovací povinnosti. 18. Tento právní názor však zdejší soud s žalobcem nesdílí. Je-li totiž mezi účastníky řízení nesporné, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému (ze zákona) zanikla počínaje červnem 2022 – tj. že žalobce naposledy přispěl na výživu žalovanému v květnu 2022 na měsíc dopředu a že dále je již žalovaný schopen sám se živit, není nezbytné požadovat ještě rozhodnutí soudu, jímž by vyživovací povinnost žalobce k žalovanému soud (deklaratorně) zrušil, jako by tomu mohlo být např. při nesoučinnosti oprávněného v dlouhodobě vedeném řízení vykonávacím. Za popsané situace zde totiž již není (neexistuje) vyživovací povinnost žalobce, kterou by soud mohl zrušit. Právní jistotu pak žalobce s žalovaným nastolili tím, že mezi sebou uzavřeli dohodu, ve které sami deklarovali, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zanikla v květnu 2022 a že od června 2022 již žalobce nebude platit žalovanému výživné a dosud uhrazené výživné si žalovaný v plné výši ponechá. Tím byl celý předmět (i tohoto soudního) řízení mezi účastníky zcela vypořádán. Soudu tak nezbylo než žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalovanému (nejpozději s účinností ode dne [datum]), jako nedůvodnou zamítnout. 19. Nad rámec tohoto odůvodnění pak soud uvádí, že nebyla splněna ani jedna z formálních náležitostí žaloby, a to její schválení ze strany opatrovnického soudu v souladu s § 461 odst. 1 větou druhou o. z., neboť opatrovnice žalobce, který je omezen ve svéprávnosti, v tomto řízení nemohla bez dalšího vystupovat toliko na základě usnesení [název soudu] č. j.