207 C 198/2023-31 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z jistiny od , datum, a smluvního úroku z úvěru 15% ročně z jistiny od , datum, do zaplacení s poukazem na to, že mezi , právnická osoba, . IČO , IČO, jako právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce (fakticky spotřebitelském úvěru), na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši , částka, , který se zavázala zaplatit úvěrujícímu spolu s dalšími náklady úvěru , částka, v 17 měsíčních splátkách po , částka, , částku převzala žalovaná hotově při podpisu smlouvy. Jednou ze složek poplatku byla částka , částka, jako sjednaný úrok za celou dobu splácení, celkově měla žalovaná zaplatit po 17 měsících , částka, . Protože žalovaná úvěr řádně neuhradila, úvěrující jí v souladu se smlouvou účtoval navíc úrok z prodlení od , datum, (po splatnosti). Žalovaná neuhradila zbytek dluhu ani přes předžalobní upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, a následně mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to dle smlouvy ze dne , datum, .2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případně bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru, která se řídí zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, včetně obchodních podmínek a zákaznické karty bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi smluvními stranami, na základě které žalovaná obdržela úvěr ve výši , částka, a zavázala se jej zaplatit v 17 měsíčních splátkách po , částka, , RPSN je 193,19%, tzv. poplatek za úvěr činí celkem , částka, , formálně je rozčleněn do tří nižších položek (úrok , částka, , za poskytnutí úvěru , částka, , za vyhodnocení úvěru , částka, a platba za inkasní poplatek , částka, ). Podle zákaznické karty má žalovaná údajně měsíční výdaje toliko , částka, celkem (za nájem, výdaje domácnosti a telefon) a příjem z , Anonymizováno, , částka, měsíčně + , částka, za , Anonymizováno, , Anonymizováno, , údajně tak má mít disponibilní příjem , částka, měsíčně. Z výzvy k úhradě dlužné částky a předžalobní upomínky k zaplacení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou upomínala před podáním žaloby o úhradu dlužné částky.4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o.z.“) smlouva o úvěru, na základě které společnost , právnická osoba, . IČO , IČO, žalované poskytla a vyplatila úvěr ve výši , částka, , žalovaná se jej zavázala vrátit do 17 měsíců, což nesplnila, neuhradila nic.5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Od , datum, je v účinnosti i další část tohoto ustanovení, podle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední.6. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: , spisová značka, ) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet, naopak z karty zákazníka je zřejmé, že jsou zde uvedeny zjevně podhodnocené výdaje, neodpovídající běžně známým poměrům. Tvrzený použitelný příjem , částka, měsíčně je tak uveden evidentně účelově, aby žadatel kritéria pro poskytnutí úvěru teoreticky splnil.7. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá, zjevně účelově podhodnocenými výdaji úvěrované je prokázán opak, tedy nedostatek odborné péče poskytovatele úvěru.8. Ustanovení § 2991 až 2993 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o.z.“) stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, vydat je třeba vše, co bylo získáno podle neplatné smlouvy. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.9. Pokud si dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V prodlení je dle § 1970 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, a lze požadovat úrok z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně však poskytla žalované částku ve výši , částka, , žalovaná jí jistinu úvěru ani přes výzvu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku , částka, , žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení, neboť do vyhlášení rozsudku žalovaná neuhradila nic dalšího. Za stavu, kdy se žalovaná řádným nezaplacením jistiny dostala do prodlení dle § 1968 o.z., je povinna podle § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. Splatnost dluhu soud posoudil podle předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, , která byla podle podacího lístku odeslána téhož dne, mohla být doručena , datum, , od , datum, je žalovaná v prodlení. Soud proto podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení uložil žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbytku žalobu zamítl, když návrh žalobkyně neshledal ve zbylé části důvodným (poplatky celkem , částka, nahrazují úrok ve zjevně lichevní výši, která přepočtena na období jednoho roku dosahuje přes 73% z jistiny).11. O náhradě nákladů řízení soud výrokem III. rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když co do jistiny úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek , částka, a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – dále „a.t.“), tj. za 3 úkony právní služby po , částka, a 3x paušál po , částka, , celkem , částka, , splatno do rukou právní zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.