210 C 88/2024-109 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 748 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných příspěvků a nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jakožto vlastník vozidla RZ , SPZ, a RZ , SPZ, v období od 28. 2. 2020 do 25. 5. 2020 a dále od 15. 11. 2020 do 28. 2. 2021, také od 5. 6. 2020 do 30. 9. 2020 (vše se týká vozidla RZ , SPZ, ) a od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021 (týká se vozidla RZ , SPZ, ) vlastnil/provozoval vozidlo, které bylo zapsané v registru vozidel, aniž by měl sjednanou pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za provoz tohoto vozidla. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit za výše uvedené vozidlo příspěvek. Žalobkyně včas vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvků, avšak bez úspěchu. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení příspěvku ve výši 4 136 Kč (za období od 28. 2. 2020 do 25. 5. 2020), ve výši 4 982 Kč (za období od 15. 11. 2020 do 28. 2. 2021), 5 546 Kč (za období 5. 6. 2020 do 30. 9. 2020 ) a 5 734 Kč (za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021), dále mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč na vozidlo registrační značky , SPZ, za každé ze čtyř výše uvedených období, celkem tedy 1 200 Kč. Nárok žalobkyně uplatňuje v souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb. a domáhá se rovněž zákonného úroku z prodlení z každé jednotlivé požadované částky (bez mimosoudních nákladů) od prvního dne prodlení žalovaného s plněním až do úplného zaplacení. Dále uvedla, že ze stejného titulu po žalovaném požaduje příspěvek ve výši 7 345 Kč + 300 Kč za to, že žalovaný jakožto vlastník vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , Anonymizováno, , 1.8.2021 do 21. 11. 2021 vlastnil/provozoval vozidlo, které bylo zapsané v registru vozidel, aniž by měl sjednanou pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za provoz tohoto vozidla. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit za výše uvedené vozidlo příspěvek. Žalobkyně včas vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvků, avšak bez úspěchu.2. Žalovaný se k obsahu žaloby, která mu byla doručena, nevyjádřil. K jednání se žalovaný nedostavil, přestože doručení o předvolání k žalobě měl řádně vykázáno. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti.3. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný minimálně v období od 28. 2. 2020 do 25. 5. 2020, od 15. 11. 2020 do 28. 2. 2021, od 5. 6. 2020 do 30. 9. 2020 a od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021 vlastnil osobní vozidlo s objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3, SPZ: , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , Anonymizováno, a dále v období od 1. 8. 2021 do 21. 11. 2021 vlastnil žalovaný osobní vozidlo s objemem válců nad 1850 cm3, SPZ: , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , Anonymizováno, , obě tato vozidla byla zapsána v registru vozidel jako provozovaná. Nebyla u nich však splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalobkyně v obou případech vyzvala žalovaného upomínkami k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, a předžalobními výzvami k zaplacení příspěvku, představujícího náklady spojené s mimosoudním uplatněním nároku, vždy marně. Dopisy byly žalovanému vždy doručeny do sféry jeho pobytu na adresu, evidovanou jak žalobkyní, tak i Centrální evidencí obyvatel, avšak žalovaný při doručování zásilky zůstal nezastižen a není zprávy o tom, že by si zásilku sama aktivně na poště vyzvedl. Soud má však za to, že žalovanému byla zásilka, tedy výzva k zaplacení příspěvku, řádně doručena a pokud si písemnost případně nevyzvedl, tzn. zůstal pasivní, nemůže to být přičítáno k tíži žalobkyně.4. Z hlediska právního zhodnocení soud učinil závěr, že na danou věc je třeba aplikovat zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 4, § 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „ zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném ke datu provozování vozidla, kdy podle citovaného zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Nárok žalobkyně byl shledán důvodným. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný jako zapsaná vlastník/provozovatel ve shora uvedeném období provozoval předmětná vozidla, zapsané v registru vozidel, přičemž v tomto období neměl sjednané pojistné smlouvy. Žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů mimosoudního vymáhání v obou případech vyzvala do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvě dostatečně popsala důvod vzniku nároku, vyčíslila a výši příspěvku i nákladů, uvedla lhůtu ke splnění a poučila žalovaného o jeho právech a možnosti uplatnění nároku u soudu. Výše příspěvku je určena počtem dní, po které nebylo vozidlo řádně pojištěno, a výší denního nároku dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 933 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 170 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 243 Kč sestávající z částky 3 x 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 x paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1 úkon za 2 300 Kč dle § 7 a § 11 a. t., dále 1 režijní paušál za 300 Kč dle téže vyhlášky, k tomu náhrada za promeškaný čas 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. , cestovní výdaje ve výši 563 kč – cestováno ze sídle advokátní kanceláře k jednání a zpět, ujeto 72 km celkem, osobním automobilem Volkswagen, základní náhrada 5,60 Kč /1 km, průměrná spotřeba 5,8l/100 km, cena PH 38,20 Kč /1 l. Soud rovněž zástupkyni žalobkyně podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal 21% daň z přidané hodnoty z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.