217 C 86/2024-26 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 54 900 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 12. 2023 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 32 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 400, celkem částku 54 400 Kč do 8. 3. 2024, což nesplnil. Dále nezaplatil smluvní pokutu ve výši 5 x 500 Kč z titulu prodlení se zaplacením 5 splátek. Žalovaný celkem zaplatil jen částku 2 000 Kč, nic dalšího nezaplatil ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Dne 1. 10. 2024 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve spojitosti s kopií občanského průkazu žalovaného a zprávou , právnická osoba, . o majiteli účtu označeného ve smlouvě jako účet žalovaného, dále potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že na základě uzavřené smlouvy o podnikatelském úvěru žalobkyně vyplatila žalovanému dne 30. 12. 2023 převodem na účet žalovaného úvěr ve výši 32 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 400 Kč do 8. 3. 2024 v 5 měsíčních splátkách po 10 880 Kč. V čl. VIII smlouvy si smluvní strany sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení se zaplacením jednotlivé splátky. Žalovaný ani netvrdil, že by na dluh ze smlouvy cokoliv zaplatil. Předžalobní upomínka spolu s poštovním podacím lístkem prokazují upomenutí žalovaného před podáním žaloby.5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.6. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.8. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. § 2395 o.z. o úvěru prokazuje, že žalovaný se zavázal spolu s jistinou vrátit také smluvený poplatek plnící ekonomickou funkci úroku v kapitalizované výši 24 400 Kč. Žalovaný ani netvrdil, že by na úvěr zaplatil více než 2 000 Kč. Dluh byl splatný k 8. 3. 2024. Soud proto podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu a úrok v kapitalizované částce 24 400 Kč, když žalovaný nepřiměřenou výši sjednaného úroku ani netvrdil.11. Podle § 2048 soud uložil žalovanému zaplatit smluvní pokutu za prodlení s 5 splátkami ve výši celkem 2 500 Kč, jejíž sjednání prokazuje smlouva o úvěru.12. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním dnem 9. 3. 2023.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 817,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 746 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 900 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 650 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 150 Kč ve výši 1 921,50 Kč.14. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, doměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.