225 C 74/2024-64 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 157 376,36 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 150 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 384 Kč včetně úroku ve výši 10,99 % a včetně sjednaných poplatků za navazující služby. Součástí splátky byla také úhrada pojistného ve výši 269 Kč měsíčně na základě přistoupení k pojistné smlouvě, strany dále sjednaly paušální náklady spojené s prodlením žalované. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 153 914,36 Kč, ceny za pojištění a nákladů spojených s prodlením ve výši 3 462 Kč (část poplatků ve výši 6 046 Kč byla připočtena k jistině), kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 10 900,30 Kč od 3. 4. 2023 do 20. 11. 2023, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14 814,18 Kč od 3. 4. 2023 do 20. 11. 2023, přičemž smluvní úrok ve výši 10,99 % ročně žalobkyně požaduje z dlužné jistiny od 21. 11. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení požaduje z částky 153 914,36 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním a k celkovému skutkovému závěru. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dohodu ze dne 4. 6. 2021, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 2 384 Kč. Dále strany sjednaly úhradu pojistného ve výši 269 Kč měsíčně a paušální náklady spojené s prodlením žalované. Žalobkyně měla právo zesplatnit úvěr a požadovat jeho splacení v případě prodlení žalované s dvěma splátkami (důkaz: smlouva o úvěru ze dne 4. 6. 2021; všeobecné obchodní podmínky; sazebník poplatku).4. Dne 2. 4. 2023 žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k 2. 4. 2023. Dne 1. 3. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu (důkaz: oznámení ze dne 2. 4. 2023; upomínka ze dne 1. 3. 2023; výpis z úvěrového účtu).5. Žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, přičemž vycházela z výpisu z bankovních registrů, tvrzení žalované a potvrzení o příjmu. Průměrný čistý příjem žalované činil 25 881 Kč měsíčně (důkaz: žádost o poskytnutí úvěru; výpis z úvěrového účtu; potvrzení o příjmu).6. Žalovaná čerpala převodem na účet částku ve výši 150 000 Kč, přičemž od listopadu 2022 se dostala do prodlení s měsíční splátkou (důkaz: výpis z úvěrového účtu).7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu přípisem ze dne 23. 11. 2023 (důkaz: předžalobní výzva ze dne 23. 11. 2023; poštovní podací arch).8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.9. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaná úvěrový rámec vyčerpala v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaná řádně hradila splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalované uhrazení jistiny a kapitalizovaného příslušenství. Povinnost k úhradě poplatků za prodlení taktéž plyne co do důvodu i výše ze smluvních ustanovení. Žalovaná se konečně také platně zavázala jako pojištěný hradit cenu pojistného plynoucí ze smlouvy mezi pojistitelem a pojistníkem. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalované vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaná v řízení zánik těchto závazků netvrdila, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalované povinnost dluh žalobkyni uhradit.14. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 2. 4. 2023 se dostala do prodlení s celou nesplacenou jistinou včetně příslušenství. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaná je po dobu prodlení povinna k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku, a to až do zaplacení dlužné částky. Dle § 122 odst. 4 SpÚ je smluvní úrok po 90 dnech prodlení s dluhem ponížen na úrok dle repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8procentních bodů. Nárok žalobkyně splňuje zákonné požadavky, a proto v příslušenství žalobě plně vyhověl.15. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 830,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 296 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 157 376,36 Kč sestávající z částky 7 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 710 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 7 420 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 450 Kč ve výši 4 084,50 Kč. Soud nepovažoval vyjádření žalobkyně na výzvu soudu za účelně vynaložený náklad s ohledem na to, že tímto vyjádřením žalobkyně odstraňovala nedostatky v původně podané žalobě a lze tedy spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesla žalobkyně sama. Jejich zaplacení žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.