230 C 114/2024-49 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 22. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které předala téhož dne žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti, jež se žalovaná zavázala vrátit včetně úroku a sjednaných poplatků v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 4. 2023. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Dosud na dlužnou částku uhradila celkem 8 500 Kč. Pohledávka byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoliv k tomu byla před podáním žaloby vyzvána. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení, a to dlužné jistiny ve výši 11 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 757,08 Kč za období od 23. 4. 2023 do 27. 9. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ve věci se konalo dne 21. 10. 2024 jednání, k němuž se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná dne 22. 7. 2021 podepsala žádost o úvěr ve výši 30 000 Kč, který by splatila ve 24 měsíčních splátkách. V žádosti uvedla, že je na mateřské dovolené, příjmy domácnosti činí 17 500 Kč a výdaje 4 000 Kč měsíčně.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 22. 7. 2021 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, zatímco žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek v celkové výši 24 946 Kč. Žalovaná současně přistoupila k doplňkovému pojištění s tím, že pojistné za sjednanou dobu pojištění činí 2 709 Kč. Částka 20 000 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Celkovou dlužnou částku se zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována oznámením zaslaným na její adresu dne 27. 10. 2023. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení oznámení.7. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby žalobkyní opětovně vyzvána k úhradě pohledávky nejpozději do 1. 3. 2024. Výzva byla na adresu žalované odeslána dne 16. 2. 2024.8. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci, a provádění dalších důkazů shledal nadbytečným. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná dne 22. 7. 2021 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr, který jí byl následně téhož dne poskytnut v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž bylo žalované zasláno písemné oznámení společně s výzvou k plnění. K úhradě dlužné částky byla žalovaná opětovně vyzvána před podáním žaloby.9. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“).10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku ve výši 20 000 Kč, což stvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě, přičemž dosud na dlužnou částku zaplatila pouze 8 500 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně, které žalovaná v průběhu řízení nijak nerozporovala. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 11 500 Kč skutečně bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení také vrátit. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalované, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od 19. 11. 2023, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 27. 10. 2023 a stanovila lhůtu k plnění do 10 dnů po obdržení výzvy. Ode dne 19. 11. 2023 je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 11 500 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od 19. 11. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části úroku z prodlení soud žalobu druhým výrokem zamítl jako nedůvodnou.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení v částce 4 526,80 Kč, neboť neúspěch žalobkyně spočíval toliko v nepatrné části uplatněného úroku z prodlení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 580 Kč za účast na jednání dne 21. 10. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 080 Kč ve výši 646,80 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.15. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.