230 C 133/2023-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předala žalované 15 000 Kč v hotovosti při podpisu. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit příslušenství spočívající v úroku 761 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, administrativním poplatku 2 077 Kč a inkasním poplatku za úhradu splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč v měsíčních splátkách. Splatnost poslední splátky byla dne 31.5.2023.2. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z vyplněné žádosti o úvěr a dokladů, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity (výplatních pásek jejího zaměstnavatele , právnická osoba, .). Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas a doposud uhradila jen 4 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla k 7.8.2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak žádala jistinu úvěru ve výši 12 941 Kč, kapitalizovaný úrok 567,63 Kč a 583,18 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 6 284 Kč, administrativní poplatek 1 780,46 Kč a inkasní poplatek 2 314,29 Kč, smluvní pokutu 7 966,02 Kč; dále pak kapitalizovaný úrok z prodlení za období od prodlení do 11.7.2023 ve výši 1 117 Kč. Dále žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 12.941,62 Kč od 12.07.2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15,00% p.a. z částky ve výši 13.509,25 Kč (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 12.941,62 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč), od 12.07.2023 do zaplacení.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ve věci se konalo dne 20.3.2024 jednání, na které se žalovaná bez omluvy nedostavila, byť byla řádně a včas předvolána.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Dne , datum, společnost , právnická osoba, . a žalovaná uzavřely v listinné podobě smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč, zatímco žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit úrok 761 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 7 350 Kč, administrativní poplatek 2 077 Kč a inkasní poplatek 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že částka 15 000 Kč byla žalované předána v hotovosti při jejím podpisu.6. Žalovaná téhož dne podepsala žádost o úvěr ve výši 20 000 Kč, ve které uvedla, že pobírá mzdu 21 682 Kč měsíčně od společnosti , právnická osoba, . Platí za bydlení 1 000 Kč, za jídlo a osobní náklady 3 860 Kč. V žádosti je zaškrtnuta kolonka, že výše příjmu byla doložena výplatními páskami, nicméně následující kolonka nazvaná Detailní popis žadatelem předloženého a obchodním zástupcem ověřeného dokumentu je prázdná. Část žádosti obsahují prohlášení o bezdlužnosti žalované též není vyplněna.7. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 1.11.2023 a poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k plnění ve lhůtě do 16.11.2023.8. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2.8.2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni.9. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).20. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila u žalované jako žadatelky o úvěr pečlivě její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě údajů uvedených žalovanou a předložených právní předchůdkyni žalobkyně při podpisu žádosti o úvěr. Soud má za to, že žalobkyně v daném případě řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak p