230 C 56/2024-27 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 25 722 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 20. 10. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), na základě které měl žalovaný splácet úvěr po 455 Kč týdně s tím, že první splátka bude uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný zaplatil celkem částku 1 548 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu nákladů soudního či mimosoudního vymáhání dluhu, úhradu sjednaných a vyměřených pokut, úhradu poplatků za prodlení se splacením úvěru, úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek a dále na jistinu a na úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný se následně dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani po učiněných výzvách ze strany žalobkyně závazek zcela neuhradil. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhá vedle zaplacení dlužné částky ve výši 25 722 Kč také zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 14. 12. 2023 do zaplacení. Schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet žalobkyně zkoumala v databázi neplatných dokumentů Ministerstva vnitra, kontrolovala rodné číslo žalovaného prostřednictvím společnosti , právnická osoba, , nahlížela do insolvenčního rejstříku, provedla telefonickou kontrolu zaměstnání žalovaného, kontrolu jeho platební historie a vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů žalovaného včetně kontroly předložených dokumentů.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ve věci se konalo dne 29. 7. 2024 jednání, na které se žalovaný, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, /dále jen „o. s. ř.“/).4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 10. 2022 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 60 týdenních splátek po 454,50 Kč s tím, že úvěr byl navýšen o úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 212,77 %. Žalovaný se tak zavázal žalobkyni vrátit celkovou částku ve výši 27 270 Kč. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil, že od žalobkyně převzal v hotovosti celou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč.6. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 18 200 Kč a je vlastníkem bytové jednotky, ve které bydlí. Žije sám a jeho měsíční výdaje činí 9 492 Kč. Příjem žalovaného byl doložen oznámením ČSSZ ze dne 23. 8. 2022 o zvýšení starobního důchodu, ze kterého byla zjištěna výše důchodu 18 200 Kč.7. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr v nultém týdnu splátkového kalendáře částku 548 Kč, v třetím týdnu částku 500 Kč a v pátém týdnu rovněž částku 500 Kč. Celkem tak zaplatil 1 548 Kč.8. Z předžalobní výzvy neuvedeného data bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení upomínky. Výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 10. 2023.9. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 20. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč s tím, že úvěr je navýšen o úrok a poplatky v celkové výši 12 270 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 70,89 % ročně, RPSN činila 212,77 %. Žalovaný na úvěr dosud zaplatil pouze částku 1 548 Kč. Žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. V rámci procesu zkoumání úvěruschopnosti zjistila, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 18 200 Kč měsíčně, což ověřila z oznámení ČSSZ o zvýšení starobního důchodu, a jeho měsíční výdaje činí necelých 10 tisíc Kč.10. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), soud smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, která podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.16. Soud se nejdříve jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru, když dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvu nemravnou.17. Rozpor s dobrými mravy způsobující neplatnost smlouvy o úvěru působí přitom dle judikatury Ústavního soudu taková ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna bez možnosti slabší strany zasahovat do těchto ustanovení a kterými jsou slabší straně vnucována nevýhodná smluvní ujednání. V daném případě byla sjednána nominální úroková sazba ve výši 70,89 % ročně (tento údaj byl ve formuláři smlouvy již předtištěn), dále byl sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč s tím, že celková roční procentní sazba nákladů činí 212,77 %. Porovná-li soud takto stanovenou úrokovou sazbu s daty České národní banky z databáze ARAD, je patrné, že úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v říjnu 2022 v průměru 10 %, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba v daném případě je sedmkrát vyšší než výše obvyklá. Sjednaná výše úroku natolik převyšuje jeho obvyklou výši, že nelze než uzavřít, že je v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). K tomu nutno rovněž přihlédnout k výši sjednaných poplatků za zpracování úvěru a za hotovostní inkaso, která představuje 62 % poskytnuté částky úvěru. Celková RPSN pak dosahuje 212,77 %. V daném případě se sice jedná o nebankovní úvěr, nešlo ale o žádnou specifickou situaci, která by takto vysokou sazbu odůvodňovala (např. mikropůjčku na velmi krátkou dobu či kontokorent se specifickými smluvními podmínkami).18. Překročení nejvyšší přijatelné výše úroku dle judikatury tak již samo o sobě zakládá kolizi s dobrými mravy, resp. rozpor se zákonnými principy ochrany spotřebitele. K posouzení výše úroku a jeho souladu s dobrými mravy je pak potřeba zabývat se nejen posouzením nominální výše úroku, ale rovněž všemi rozhodnými okolnostmi konkrétního případu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Je tak třeba rovněž zohlednit průběh samotného procesu sjednání úvěrové smlouvy, tedy skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je na předtištěném formuláři žalobkyně, do nějž se vypisují jenom základní údaje o osobě klienta a parametrech úvěru, přičemž jinak do textu smlouvy nemůže spotřebitel žádným způsobem zasáhnout. V daném případě je zřejmé, že žalovaný jako spotřebitel neměl žádnou možnost v procesu uzavírání úvěrové smlouvy podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu, neboť celá smluvní situace je postavena kategoricky na závěru, že je zde pro spotřebitele – pokud chce dosáhnout poskytnutí určité půjčky, resp. úvěru – pouze jediná možnost, a to zcela a bezvýhradně akceptovat návrh na uzavření úvěrové smlouvy. Za takové situace nebyly naplněny podmínky ochrany spotřebitele coby slabší smluvní strany.19. Všechny shora uvedené závěry, tedy samotný obsah úvěrové smlouvy (výše úrokové sazby, poplatky), dále způsob uzavření smluv na formuláři s vyloučením možnosti žalovaného jakkoli ovlivnit obsah smluvních ujednání považuje sou