24 C 37/2024-77 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem ve výši 76,04 % ročně a úrokem z prodlení), zaplacení úhrady za pojištění a smluvní pokuty. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 27.10.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , RČ, , a to za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 70 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru (úroková sazba 76,04 % ročně) v 48měsíčních splátkách po 4 681 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2023. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení dlužníka. Osoba žalované byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo ověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání atp. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu 25. 2. 2024. Dle tvrzení uvedeného v žalobě žalovaná ke dni zesplatnění celého úvěru uhradila částku ve výši celkem 4 681 Kč. Podle žaloby před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalované jednak zaplacení dlužné tzv. nové jistiny 82 964,98 Kč, která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 69 754,80 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 210,18 Kč, příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 82 964,98 od 27.2.2024 do zaplacení, ve výši 10 452,96 Kč, úrok z prodlení 14,75% p.a. z částky 84 362 Kč od 27.2.2024 do zaplacení, úrok 76,04% p.a. z dlužné jistiny úvěru 69 754,80 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, s tím, že tento úrok požaduje maximálně do částky 269 625 Kč. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovanou o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala jí předžalobní výzvu, avšak žalovaný dluh neuhradila.2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, a odkázal na listiny založené do spisu.4. Žalovaná se nedostavila ani nevyjádřila jakékoli námitky, soud tedy vzal za nesporné, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 4 681 Kč a žalobkyně jí úvěr poskytla převodem částku 70 000 Kč na účet, což bylo potvrzeno i dokladem o vyplacení úvěru.5. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 30.10.2023 částku 70 000 Kč na č. účtu , č. účtu, , dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 70 000 Kč vrátit včetně úroku ve výši 76,04 % ročně do 48 měsíců od poskytnutí úvěru, RPSN je 109,02%, žalovaná měla dle smlouvy splatit 224 688 Kč, splatila však pouze 4 681 Kč. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně.6. Z formuláře hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod , částka, , její měsíční náklady spojené s bydlením činí 3 915 Kč, bydlí v městském bytě. Žalobkyně k této částce připočetla životní minimum ve výši 4 860 Kč a „ostatní výdaje“ záliby a dopravu 0 Kč měsíčně, splátky na úvěry témuž poskytovateli – žalobkyni – ve výši 0 Kč měsíčně, čímž dospěla k celkovým výdajům žalované ve výši 8 775 Kč měsíčně, to vše jsou údaje zjevně účelově podhodnocené a evidentně nevěrohodné, cílící na maximalizaci tzv. volných prostředků.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.8. V řízení bylo dále zapotřebí pro úplnost prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalované.9. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.11. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalované, když smluvní úrok mnohonásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalované poskytnutou částku splácet, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. právního zástupce žalobkyně k vysvětlení toho, jak žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala věrohodnost údajů uváděných zájemcem o úvěr, zejména v tom bodě, že náklady bydlení ohodnotil částkou 3 915 Kč měsíčně, když je zcela zřejmé z běžně dostupných poznatků i laikům, nejen společnostem pohybujícím se ve finanční oblasti, že hladina takových nákladů na , Anonymizováno, je jen mírně nižší než v nejdražších oblastech, což je třeba , adresa, , a částka 3 915 Kč měsíčně je od prvního pohledu nevěrohodná a to i za bydlení v městském bytě, zejména má-li minimálně třetina z ní činit spotřebu energií. Také zcela nulové výdaje na dopravu, záliby a ostatní jsou nevěrohodné. Na tom nic nemění ani příjem žalované, která pobírá invalidní důchod. Údaje uváděné zájemcem o úvěr svědčí spíše o snaze výdaje minimalizovat, aby se dosáhlo dostatečné rezervy, která bude naznačovat úvěruschopnost zájemce o úvěr. Právní zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že nemá další návrhy důkazní prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované.12. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované).13. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel,