208 C 164/2025-40 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení revolvingového úvěru, který žalovaný načerpal ve výši 130 000 Kč, z toho jistiny ve výši 103 916,20 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 470,96 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč, smluvního úroku 23,9 % ročně, kapitalizovaného částkou 11 440,35 Kč a dále ve výši zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle§ 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 17. 8. 2022 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 130 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po minimálně 3 246 Kč měsíčně se splatností do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2022. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách na internetových stránkách žalobkyně. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje.4. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků dne 18. 8. 2022 byla prokázána výpisem z účtu žalobkyně. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat, zejména pokud sám žalovaný nic netvrdil o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím.5. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit úrok ve výši 23,9 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Podle tvrzení žalobkyně a výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný zaplatil celkem 105 343,04 Kč po dobu splácení, dne 12. 3. 2025 došlo k sesplatnění úvěru a poté uhradil částku 8 693,04 Kč. Celkem tedy na všechny nároky žalobkyně bylo uhrazeno 114 036,08 Kč.6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.10. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.11. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem.12. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní.13. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, netvrdil ani neprokazoval, a z provedeného dokazování nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil částku vyšší nebo že by závazek zanikl z jiného důvodu, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 963,92 Kč po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit. Na jistinu byly soudem započteny uhrazené částky, neboť podle výpisu splátek a úhrad žalovaný řádně splácel úvěr v pravidelných splátkách v termínu splatnosti, přesto však žalobkyně část těchto splátek započítávala na úhradu nákladů na vymáhání, smluvních pokut a dalších plateb, jako by žalovaný byl v prodlení.14. Dále soud vyhověl žalobě co do smluvního úroku z úvěru ve výši 23,9 % po dobu splácení úvěru a po dobu omezenou zákonem o spotřebitelském úvěru na 90 dní od prodlení, k němuž u žalovaného došlo dne21. 3. 2025. Tato úroková sazba je sice na hraně výše úroků, které soud považuje za zákonné, stále však odpovídá skutečnosti, že se jedná o nebankovní a účelově neurčený úvěr.15. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl.16. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.17. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.18. V daném případě smluvní pokuty byly žalobci strhávány po dobu splácení úvěru ve výši 500 Kč u několika splátek, vzhledem k platební morálce žalovaného soud nevidí k uplatnění sankce důvod, proto i tyto platby byly započteny na jistinu. Další smluvní pokuta, která byla předmětem žaloby jako samostatný nárok ve výši 1 000 Kč, byla žalobkyni přiznána, neboť smluvní pokuta byla řádně sjednána podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru.19. V první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.21. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.22. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.23. Z uvedeného vyplývá, že podle no