208 C 211/2025-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, poskytnutého ve výši 501 851 Kč, smluvního úroku a úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle§ 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 16. 2. 2021 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 501 851 Kč, z toho částka 299 851 Kč byla účelově určena na konsolidaci předchozích dluhů. Úvěr byl splatný ve splátkách po 9 589 Kč měsíčně se splatností do každého 15. dne v měsíci počínaje dnem 15. 4. 2021.4. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě, žalovaný její podpis nezpochybnil. Výplata finančních prostředků dne 16. 2. 2021 byla prokázána výpisem z úvěrového účtu žalovaného. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 4,9 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit zákonný úrok z prodlení a poplatky za správu úvěru.5. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný přestal platit splátky, o jejich úhradu byl opakovaně urgován. Z důvodu nesplácení byl úvěr ke dni 25. 6. 2025 sesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky. Tato činí jistinu ve výši 319 355,25 Kč, poplatky úvěru ve výši 16 579,94 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 16 774,94 Kč a úrok z prodlení.6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. V daném případě není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, dohodnuté splátky porušil a po sesplatnění dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Netvrdil a ani to nevyšlo z provedených důkazů nejevo, že by na splátkách splatil více, než tvrdila žalobkyně, nebo že by jeho závazek z jiného důvodu zanikl. Proto shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit.8. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.9. Smluvní úrok byl přiznán po celou dobu splácení úvěru, neboť je sjednán ve výši nižší než zákonný úrok z prodlení.10. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 137,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 438 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 335 935,07 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 330 Kč ve výši 6 369,30 Kč.