210 C 186/2025-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 772,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 457,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 453,77 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 20 495,54 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení. Uvedla, že dne 28. 12. 2023 uzavřel původní věřitel (společnost , právnická osoba, ., IČ24243744) se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byla částka 22 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 40 894 Kč formou 14měsíčních splátek po 2 921 Kč se splatností poslední splátky dne 28. 2. 2025. Závazkem žalované bylo zaplatit původnímu věřiteli kromě poskytnuté jistiny úvěru též úrok v pevné výši 1 116 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a úhradu za umožnění platit v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 3 960 Kč. Žalovaný však podmínky, k nimž se zavázal, porušil - ke dni podání žaloby dluží: Na jistině úvěru částku 20 495,54 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 958,23 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částku 9 931 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku 2 821,15 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště částku 3 394,29 Kč. V prodlení se žalovaný ocitl dnem následujícím po datu splatnosti sjednané splátky dne1. 3. 2025, od té doby již nezaplatil ničeho.2. Pohledávka za žalovaným z titulu výše citované smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. Ode dne postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného na radu dlužné částky zaplaceno ničeho. Kromě výše uvedených dlužných částek žalobkyně po žalovaném žádá též úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 20 495,54 Kč (nesplacené jistiny úvěru) ode dne 1. 3. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 453,77 Kč, skládající se z nesplacené jistiny 20 495,54 Kč a z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 958,23 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení.3. Žalovaný se k obsahu žaloby nevyjádřil a k jednání, které soud nařídil na 21. 11. 2025, se bez omluvy nedostavil. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaného.4. Během důkazního řízení vzal soud z úvěrové smlouvy ze dne 28. 12. 2023, uzavřené mezi žalovanou a původním věřitelem pod č. , hodnota, , jak výše uvedeno, za prokázané, že smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru, jímž předmětem se stala částka 22 000 Kč; žalovaná se ve smlouvě za zavázala splácet tuto jistinu, navýšenou o úrok z úvěru ve výši 958,23 Kč, o částku 9 931 Kč, představující úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, o částku 2 821,15 Kč, představující úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a o částku 3 394,29 Kč, představující úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště. Celkem se zavázala splatit částku 40 894 Kč formou 14 měsíčních splátek po 2 921 Kč.5. Z předpisu splátek bylo prokázáno, že původní věřitel vyhotovil předpis splátek při úvěru na 14 měsíců a z přehledu splátek, provedených žalovaným, bylo prokázáno, že žalovaný splatil pouze 3 000 Kč.6. Z Obchodních podmínek, tvořících nedílnou součást smlouvy, bylo prokázáno, že se strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, pokud žalovaná poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek a dopisem žalované bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému sdělena. Z předžalobní upomínky vzal soud za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému kvalifikovanou upomínku se skutkovým a právním rozborem, upomínka obsahovala výzvu žalovanému k mimosoudnímu plnění pod pohrůžkou soudního vymáhání dluhu. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou Smlouvou o postoupení pohledávky, jak výše uvedeno.7. Ohledně skutkového stavu soud po zhodnocení výše provedených důkazů učinil závěr, podle něhož byl žalovanému původním věřitelem poskytnut úvěr 22 000 Kč, původní věřitel i žalovaný jako dlužník se při uzavření smlouvy dohodli na konkrétních podmínkách, za kterých bude žalovanému úvěr poskytnut – jakou formou bude žalovaný úvěr splácet, včetně sankcí, které budou následovat v případě, přestane – li žalovaný dlužnou částku včetně dohodnutého příslušenství splácet řádně a včas podle dohody. Žalovaný po faktickém čerpání úvěru své povinnosti porušil, poskytnuté peněžní prostředky podle smlouvy nesplácel. Svou pohledávku za žalovaným původní věřitel následně postoupil žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému sdělena.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Z hlediska právního zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že posuzování smluvního vztahu spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění, účinném ke dni tvrzeného právního jednání, a tudíž žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle §§ 2395 až 2400 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění). Jak bylo prokázáno, žalovaný neplnil povinnosti, vyplývající pro něj ze smlouvy a z VOP původního věřitele, přestal řádně splácet, jak se zavázal. Pokud však jde o konkrétní obsah smlouvy, soud se podrobněji zabýval otázkou její platnosti z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, protože předmětná smlouva byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Zkoumal především částku 18 894 Kč jakožto rozdíl mezi částkou 22 000 Kč, tvořící předmět úvěru a částkou 40 894 Kč, kterou se žalovaná zavázala během 14 měsíců původnímu věřiteli vrátit.13. Co se týká úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 931 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 3 394,29 Kč, tato ujednání jsou vzhledem ke své výši dle názoru soudu bez opory v zákoně, pouze znevýhodňují dlužníka v jeho postavení spotřebitele. Ve smlouvě nejsou podrobně vysvětleny, tak, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní náklady nárokované poplatky pokrývají, takže se lze důvodně domnívat, že představují skryté, "zakuklené" platby, jejichž jediným cílem je finanční obohacení věřitele, aniž by se však jednalo o transparentně pojmenovanou platbu s vysvětlením jednotlivých nákladů, u platby v místě bydliště je tento poplatek předkládán spotřebiteli jako „bonus“, ovšem je otázkou, zda má spotřebitel vůbec svobodnou možnost zvolit i jiný způsob splácení, nežli ten, že do místa jeho bydliště přijede zaměstnanec či jiná osoba na věřitele napojená vybrat splátku. Takovýto postup je z hlediska souladu se zákonem nepřijatelný, jde proto o smluvní ujednání, která činí uzavřenou smlouvu o úvěru zcela a absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 odst. 1) o. z. č. 89/2012 Sb. Smlouva s takovým ujednáním nemá v zákoně oporu, naopak, vztahuje se na ní výše citované ustanovení o. z., které ji staví do pozice absolutně neplatných právních jednání.14. V projednávané věci, především s ohledem na zák. č. 257/2016 Sb., tedy soud uzavřel, že zjištěný skutkový stav nelze vyhodnotit jako platně uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.15. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet v jeho vlastnictví a ke splnění jeho dluhu celkem částku 22 000 Kč, přičemž