218 C 174/2025-70 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen „původní věřitel“) uzavřela dne 17. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve výši 15 000 Kč. Na základě této smlouvy měla žalovaná možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do výše 15 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaná vyčerpala celkem 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet podle rozpisu plateb stanoveného původním věřitelem v závislosti na výši čerpané částky, současně se zavázala hradit smluvní úrok, poplatky a náklady sjednané ve smlouvě. Žalovaná úvěr nesplácela, proto původní věřitel úvěr ke dni 19. 9. 2024 zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná od doby poskytnutí úvěru neuhradila ani jedinou splátku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 postoupil původní věřitel celou pohledávku na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná o zaplacení marně upomínána předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025.2. Usnesením zdejšího soudu č. j. 218 C 174/2025-47 ze dne 16. 10. 2025 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů týkajících se odborného posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v písemném doplnění žaloby ze dne 24. 10. 2025 zejména uvedla, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací, dále původní věřitel zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalované. Na základě zjištěných informací původní věřitel zjistil, že žalovaná je schopna hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 15 000 Kč.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí jsou smluvní podmínky úvěru, ze dne 17. 5. 2024, tabulky umoření (transakčního výpisu), kopie občanského průkazu žalované, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 a předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2025 vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 17. 5. 2024 původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované bezhotovostně úvěr ve výši 15 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splácet minimálními měsíčními platbami, a to až do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb měla být žalované sdělována každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupného online na účtu Creditea, www. creditea.cz. Podle potvrzení o provedení transakcí žalovaná čerpala na svůj bankovní účet dne 17. 5. 2024 částku 7 000 Kč a téhož dne i částku 8 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. K doložení tvrzení, že původní věřitel řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, nebyly předloženy žádné důkazy.5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť původní věřitel je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nepředložila žádné doklady týkající se posouzení konkrétních schopností žalované splácet úvěr. Soud tedy dospěl k závěru, že původní věřitel neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele převzala částku ve výši 15 000 Kč, neuhradila nic, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 15 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 801,60 Kč, přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 82 % a úspěchu žalované v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 305,05 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.