230 C 180/2025-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 62 300 Kč s příslušenstvím coby bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. První smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřela dne 14. 11. 2022, kdy na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 36 223 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 25 262 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 645 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 3 698 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 11. 2024. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, a proto měla právní předchůdkyně žalobkyně možnost požadovat vrácení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla rovněž ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky do zaplacení. Tato pohledávka byla dne 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný neuhradil ničeho.3. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. č. , hodnota, uzavřela žalobkyně s žalovaným dle svého tvrzení dne 14. 10. 2022, kdy na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 48 734 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 34 734 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 684 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 3 698 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 10. 2024. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, a proto měla právní předchůdkyně žalobkyně možnost požadovat vrácení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla rovněž ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky do zaplacení. Tato pohledávka byla rovněž dne 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 3 700 Kč, od postoupení pohledávky pak neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 26 000 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 681,42 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a dále dlužné jistiny ve výši 36 300 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 40 000 Kč a částkou ve výši 3 700 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 349,91 Kč a úroky z prodlení v zákonné výši 12,75 % z dlužné jistiny ve výši 36 300 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podání žaloby vyzván.4. Žalovaný se k obsahu žaloby nevyjádřil. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud společně se žalobou žalovanému a rovněž žalobkyni doručil usnesení, v němž účastníky řízení vyzval, aby se ve stanovené lhůtě výslovně vyjádřili, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zároveň byli v citovaném usnesení poučeni o tom, že, zůstanou – li v uvedené lhůtě nečinní, bude soud tuto nečinnost pokládat za souhlasné stanovisko. Žalobkyně i žalovaný zůstali nečinný, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci jednání nenařídil.5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Ze zákaznických karet – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 10. 2022 a 14. 11. 2022 a ze smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 10. 2022 a ze dne 14. 11. 2022 bylo prokázáno, že na listině je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně, jako zákazník je na druhé straně označen žalovaný. V listinách je uvedeno, že celková výše spotřebitelského úvěru činí v prvním případě 40 000 Kč a ve druhém případě 26 000 Kč, s tím, že v prvním případě má žalovaný uhradit částku v celkové výši 88 734 Kč ve 24 měsíčních splátkách a ve druhém případě částku ve výši 62 223 Kč ve 24 měsíčních splátkách. K listinám jsou připojeny podpisy účastníků.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14.10.2022 byla zjistěny skutkové okolnosti odpovídající žalobním tvrzením (bod 2), dále pak sjednaná výše úroku z úvěru ve výši 69 % ročně.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14.11.2022 byla zjistěny skutkové okolnosti odpovídající žalobním tvrzením (bod 3), dále pak sjednaná výše úroku z úvěru ve výši 76 % ročně.9. Bylo tedy prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou 24 měsíčních splátek ve výši 3 698 Kč hrazených vždy do konce splátkového období. Zápůjční úroková sazba činila 69 %. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč který se žalovaný zavázal splácet formou 24 měsíčních splátek ve výši 2 593 Kč hrazených vždy do konce splátkového období. Zápůjční úroková sazba činila 76 %.10. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávek informován, přičemž oznámení bylo dle podacího lístku žalobkyní odesláno dne 27. 2. 2025.11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 s podacím lístkem bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně poslal žalovanému předžalobní výzvu.12. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne 4. 7. 2025, č.j. EPR , č. účtu, -5, který byl usnesením zdejšího soudu dne 1. 8. 2025 zrušen, neboť se nepodařilo doručit ho žalovanému do vlastních rukou.13. Po zhodnocení shora provedených důkazů soud dospěl ke skutkovému ději, podle něhož žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dvě smlouvy o úvěru, na jejímž základě převzal v hotovosti od právního předchůdce žalobkyně úvěry – peněžní prostředky v celkové výši 66 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěry splácet, své závazky však nesplnil řádně a včas a ocitl se v prodlení. Na jistinu první zápůjčky uhradil toliko částku 3 700 Kč. Pohledávky byly postoupeny na žalovanou, která žalovaného vyzvala k jejich úhradě, avšak bezúspěšně. O postoupení pohledávek byl žalovaný rovněž informován.14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr.18. Soud se dále jako předběžnou otázkou zabýval platností smluv o úvěru stran výše sjednaných úroků a dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvy nemravné.19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny, přičemž občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Nemohou být přitom žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V s