233 C 104/2025-86 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 18. 6. 2025 domáhala vůči žalované zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla plnění ve výši 60 520 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit do 13. 9. 2023. Žalovaná se však dostala do prodlení a svůj dluh řádně a včas nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila nejprve společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025, a následně byla pohledávka postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025. Ke dni podání žaloby žalovaná zaplatila pouze 41 570,40 Kč, nic dalšího neuhradila, přestože k tomu byl žalobkyní vyzvána.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V řízení zůstala zcela pasivní a nedostavila se ani k ústnímu jednání, k němuž byla předvolána.3. Soud po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vč. všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že dne 13. 9. 2021 byla vypracována smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z níž není patrné zda a jakým druhem elektronického podpisu byla opatřena5. Z potvrzení o provedených platbách a zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že v období od 13. 9. 2021 do 16. 1. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalované celkovou částku ve výši 60 520 Kč.6. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna na zesplatnění dlužné částky a vyzvána k úhradě.7. Ze smluv o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalované byla tato skutečnost oznámena.8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.9. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření smlouvy právě s žalovanou. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. , právnická osoba, může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovanou uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalované. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují.14. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.15. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované na účet v jejím vlastnictví částku ve výši 60 520 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků, neboť žalovaná se na úkor žalobkyně, na kterou byly pohledávky postoupeny, bezdůvodně obohatila o částku 18 949,60 Kč. Od právní předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu obdržela částku 60 520 Kč, přičemž jí dosud vrátila pouze 41 570,40 Kč. Žalovaná je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 18 949,60 Kč, žalobkyni vrátit. Stejně tak je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, tak jak shora uvedeno s tím, že platí, že v případě bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila až v souvislosti s postoupením pohledávky, které oznámila žalované dopisem odeslaným dne 2. 6. 2025, fikce doručení nastala dle § 573 o. z. dne 5. 6. 2025 a žalovaná byla povinna plnit ve lhůtě 3 dnů, tj. do 9. 6. 2025 a nikoli dříve, proto soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení do tohoto data, jak uvedeno ve výroku II. Soud nesdílí s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1752/2011 názor žalobkyně, že má právo požadovat úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky ve smlouvách o spotřebitelském úvěru. V prodlení je tak žalovaná od 10. 6. 2025. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 949,60 Kč sestávající z odměny po 400 Kč za tři úkony právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.