233 C 77/2025-85 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23. 4. 2025 domáhala vůči žalovanému zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel dne 5. 10. 2016 se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 450 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 11,90 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 23. 8. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 s účinností ke dni 13. 12. 2024 postoupila žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Žalovaný dluh nezaplatil, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní, nedostavil se ani k jednání, která soud ve věci nařídil a k nimž byl řádně předvolán.3. Soud provedl dokazování listinami a zjistil tento skutkový stav.4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet vč. všeobecných obchodních podmínek, základních produktových podmínek a sazebníku poplatků, soud zjistil, že dne 5. 10. 2016 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyní smlouvu o úvěru s jistinou úvěru ve výši 450 000 Kč.5. Ze zprávy , právnická osoba, . vč. potvrzení o výši příjmu žalovaného soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a k ověření jeho příjmů od něj vyžádala potvrzení o výši jeho příjmu, z nějž se podává i příjem za dobu minulou.6. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr, žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas.7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr zesplatnila.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno.9. Z předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu a tato výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 3. 2025.10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.11. Dle ustanovení § 1 SpÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.12. Dle ustanovení § 9 odst. 1 SpÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v uvedené výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně hradil splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, což prokázala předložením potvrzení o příjmu žalovaného, kde zaměstnavatel zhodnotil i příjem žalovaného za období minulé. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném uhrazení jistiny a příslušenství. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaný v řízení zánik těchto závazků netvrdil, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobkyni uhradit.16. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 24. 8. 2024 se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou včetně příslušenství. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaný je po dobu prodlení povinen k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku, a to až do zaplacení dlužné částky. Nárok žalobkyně splňuje zákonné požadavky, a proto v příslušenství žalobě plně vyhověl.17. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 58 435,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 950 Kč, odměny za 5 úkonů právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) po 8 060 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast při jednání konaném dne 24. 9. 2025 a 3. 11. 2025), náhradu hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 450 Kč dle 13 odst. 1, 4 a.t. a 21 % DPH dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 8 935,50 Kč. Žalobkyně žádala přiznání odměny rovněž za podání učiněné dne 18. 6. 2025, soud však žalobkyni odměnu za toto vyjádření nepřiznal, neboť se jednalo o procesní vyjádření k výzvě soudu, nejedná se o žádný úkon dle ustanovení § 11 odst. 2 a.t. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.