233 C 88/2025-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 7. 2025 domáhala vůči žalovanému zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že dne 5. 11. 2024 uzavřela a žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s poplatkem ve výši 6 175 Kč nejpozději do 5. 12. 2024. Žalovaný nevrátil dluh řádně a včas, žalobkyně proto požaduje rovněž částku 2 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu v celkové výši 4 700 Kč. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván.2. Žalovaný se dostavil k ústnímu jednání a navrhl, aby soud žalobě vyhověl pouze co do částky 20 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. K odůvodnění zejména uvedl, že v době, kdy uzavíral smlouvu s žalobkyní byl v těžké životní situaci. Měl několik finančních závazků a nebyl schopen úvěr splácet. Úrok, který měl dle smlouvy hradit, navíc považuje za přemrštěný. Pokoušel se s žalobkyní jednat o mimosoudním řešení sporu, avšak bez úspěchu.3. Soud provedl dokazování listinami a zjistil tento skutkový stav.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 11. 2024 a všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že byla vypracována smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 20 000 Kč žalovanému. Tato smlouva byla opatřena za žalovaného prostým elektronickým podpisem ve formě SMS kódu.5. Z výpisu z účtu a zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 5. 11. 2024 na bankovní účet žalovaného částku ve výši 20 000 Kč.6. Z upomínky, výzev k úhradě, předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby, naposled předžalobní výzvou, kterou na adresu žalovaného odeslala dne 22. 7. 2025.7. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření dohody určitého obsahu právě s žalovaným. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.9. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. , právnická osoba, může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, neboť z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).12. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví částku 20 000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení částky 20 000 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.13. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala dne 22. 7. 2025 s určením data splatnosti do 28. 7. 2025. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 29. 7. 2025. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 314 Kč, která odpovídá 29,55 % z jejich celkové výše 4 448 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,22 %). Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 544 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 875 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 504 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a povinnost plnit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.15. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 1 335 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku, tj. do výše 1 544 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 1 335 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 209 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.