233 C 99/2025-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26. 8. 2025 domáhala vůči žalované zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 27. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na úhradu celé zbývající dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025 postoupena na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná na úhradu svého dluhu nic dalšího nezaplatila, přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Nedostavila se ani k jednání, na nějž byla soudem předvolána a v řízení zůstala zcela pasivní.3. Soud provedl dokazování listinami a zjistil tento skutkový stav.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 27. 9. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru a opatřila ji svým vlastnoručním podpisem. Žalovaná svým podpisem rovněž potvrdila, že při podpisu smlouvy obdržela v hotovosti částku 15 000 Kč.5. Ze žádosti o úvěr, dodatků k pracovní smlouvě a výplatních pásek za období od června do srpna 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a za tímto účelem posuzovala její příjmy.6. Z přehledu transakcí soud zjistil, že žalovaná zaplatila na úhradu dluhu 4 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalované bylo toto postoupení pohledávky oznámeno.8. Z předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 17. 7. 2025.9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.10. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v uvedené výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaná řádně hradila splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, což bylo prokázáno žádostí o úvěr a také ověřením uvedených údajů dodatky k pracovní smlouvě a výplatními páskami za příslušné období odpovídající uzavření smlouvy. Na smluvním základě tak právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalované uhrazení jistiny a kapitalizovaného příslušenství. Povinnost k úhradě smluvní pokuty taktéž plyne co do důvodu i výše ze smluvních ustanovení. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalované vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaná v řízení zánik těchto závazků netvrdila, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalované povinnost dluh žalobkyni uhradit.16. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 28. 11. 2023 se dostala do prodlení s celou nesplacenou jistinou včetně příslušenství. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaná je po dobu prodlení povinna k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku, a to až do zaplacení dlužné částky. Dle § 122 odst. 4 SpÚ je smluvní úrok po 90 dnech prodlení s dluhem ponížen na úrok dle repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8procentních bodů. Nárok žalobkyně splňuje zákonné požadavky, a proto v příslušenství žalobě plně vyhověl.17. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 7 898,30 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 570 Kč, odměny za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 700 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), odměny za 1 úkon právní služby (účast na jednání konaném dne 10. 11. 2025) po 2 380 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g), § 14b odst. 4, § 7 bod 5 a.t., náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a za 1 úkon právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. b) a.t. a 21 % DPH ve výši 1 098,30 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.19. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 1 234 Kč. V řízení však nebyl vydán