208 C 33/2026-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, poskytnutého ve výši 30 000 Kč, z toho neuhrazené jistiny ve výši 21 768 Kč, smluvního úroku ve výši 16,4 % ročně a dále zákonného úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná ale poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 557 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná měla zřízený běžný účet, mohla disponovat finančními prostředky pouze do výše zůstatku na účtu. Toto však nedodržela a účet přečerpala do nepovoleného debetu, přes upomínky uvedenou částku neuhradila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle§ 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 19. 10. 2024 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně se splatností do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 11. 2024. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě v internetovém bankovnictví. Výplata finančních prostředků dne 19. 10. 2024 byla prokázána výpisem z účtu žalobkyně. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit úrok ve výši 16,4 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok z prodlení.4. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná platila nepravidelně a v nižší částce, až žalobkyně ke dni 27. 10. 2025 úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 21 768 Kč.5. Z předložené smlouvy o finančních službách vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o vedení běžného, spořícího účtu a debetní karty, smlouva odkazuje na obchodní podmínky. Z výpisu z účtu a výzvy k zaplacení dluhu pak bylo prokázáno, že účet byl uzavřen s debetním zůstatkem ve výši 1 557 Kč. Žalovaná ani netvrdila, ani neprokazovala, že by na uvedené pohledávky cokoli zaplatila, či že by uvedené závazky zanikly z jiného důvodu.6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.9. V daném případě není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzala žalovaná, přes upomínky nebyl úvěr splacen, poslední splátka byla uhrazena dne 9. 7. 2025. Protože žalovaná úvěr ve sjednané lhůtě nevrátila, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru po právu a uložil žalované povinnost dlužnou částku zaplatit.10. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.11. Protože úrok byl sjednán v zákonné výši a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je požadován pouze za dobu od 9. 7. 2025 do 26. 10. 2025, bylo i co do smluvního úroku z úvěru žalobě vyhověno. Po skončení zákonné lhůty byl smluvní úrok snížen na úroveň zákonného úroku z prodlení.12. Dále soud žalované uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 974 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 974 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 0 Kč.