208 C 96/2025-97 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, poskytnutého ve výši 8 000 Kč, z toho jistiny ve výši 8 000 Kč, úroku ve výši 1 840 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 184 Kč a nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná ale poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 3 000 Kč, žalovaná uhradila 2 splátky na základě dohody o uznání dluhu ze dne 18. 3. 2020. Soud o této částce s příslušenstvím řízení zastavil podle § 96 o. s. ř.4. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 16. 9. 2018, splátkové dohody a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Úvěr byl splatný do 30 dnů s možností odkladu splátky. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaná se nejprve elektronicky registrovala jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná uzavření smlouvy nepopírala. Peníze nehradila, dne 30. 3. 2020 pak s právním předchůdcem žalobkyně, na kterého byla pohledávka původním věřitelem postoupena, dohodu o uznání dluhu ve výši 13 124 kč a zavázala se jej uhradit ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně. Splátky však nedodržela.5. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit úrok ve výši 279,83 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu e výši 0,1 % denně a náklady na vymáhání a upomínání.6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena během řízení na žalobkyni, o právním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením ze dne 29. 9. 2025 č. j. , spisová značka, . Podle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila před podáním žaloby 1 500 Kč.7. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. V daném případě bylo prokázáno, že finanční prostředky převzala žalovaná, úvěr nesplácela a dne 30. 3. 2020 dlužnou částku uznala. Soud tedy návrhu, pokud jde o dlužnou jistinu, vyhověl a uložil žalované povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit.12. Soud žalobě vyhověl i pokud jde o smluvní pokutu, neboť tato byla řádně sjednána ve smlouvě v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.13. Dále soud žalované uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl.14. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměla žalovaná jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů „zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny „zvláště nevýhodné doložky“.17. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.18. Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalované) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.19. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o poplatku za poskytnutí úvěru je ve skutečnosti ujednáním o úroku ve výši 279,83 % ročně je absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Proto soud žalobu do výše požadovaného úroku ve výši 1840 Kč zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 90 %, nárok na náhradu nákladů řízení v tomto poměru z částky 5 922,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 624 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 580 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 538,35 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 068,35 Kč ve výši 854,35 Kč.