218 C 40/2026-23 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 9 635 Kč z titulu regresního nároku vůči žalovanému. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný způsobil svým jednáním zranění pojištěnce , jméno FO, , která musel být léčen ve zdravotnickém zařízení. Žalobkyně byla povinna hradit tuto lékařskou péči, přičemž dle zákona jí vznikl nárok na úhradu nákladů léčení po žalovaném.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se dne 13. 2. 2025 dopustil úmyslného protiprávního jednání spočívajícího v tom, že fyzicky napadl poškozeného pojištěnce žalobkyně , jméno FO, , přičemž tímto jednáním bylo poškozenému způsobeno povrchové zranění v obličeji. Žalobkyně v souvislosti s léčením poškozené uhradila léčebné úkony v celkové částce 11 465 Kč. Řízení ve věci přestupku proti občanskému soužití vůči žalovanému nebylo zahájeno, neboť poškozený nedal k zahájení řízení souhlas a věc byla odložena. Na základě vyrozumění , Anonymizováno, ze dne 5. 5. 2025 o odložení věci a oznámení Policie ČR o zranění osoby ze dne 2. 3. 2025 má však soud za dostatečně prokázané, že zranění poškozeného způsobil právě žalovaný. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení nákladů léčení dne 29. 8. 2025.4. Soud na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „VZP“) ve znění účinném ke dni deliktního jednání žalovaného. Podle § 55 odst. 1 VZP příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.5. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný svým zaviněným protiprávním jednáním způsobil újmu na zdraví poškozeného pojištěnce žalobkyně, přičemž náklady na léčení této újmy uhradila žalobkyně. Dle výše citovaného ustanovení má tedy žalobkyně právo na náhradu těchto nákladů vůči žalovanému. Soud žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.