224 C 194/2025-59 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 565,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že má udělenou licenci nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru a s žalovanou uzavřela dne 17. 8. 2023 smlouvu o zápůjčce č., hodnota, prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaná smlouvu uzavřela zadáním unikátního jednorázového SMS kódu nahrazujícího její vlastnoruční podpis. SMS s uvedeným kódem byla zaslána na telefonní číslo , tel. číslo, po seznámení se všemi smluvními dokumenty. Na základě této smlouvy byla žalované vyplacena zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč společně s obchodním úrokem ve výši 7 407 Kč a administrativním poplatkem ve výši 16 146 Kč, celkem 33 553 Kč, a to v 53měsíčních splátkách po 622 Kč s poslední splátkou 594 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 24. 9. 2023. Žalovaná však platby dle smlouvy hradila jen částečně a dostala se do prodlení, proto žalobkyně neuhrazenou část jistiny ke dni 25.7. 2025 zesplatnila. Na jistinu žalovaná ke dni zesplatnění zaplatila celkem 2 118 Kč, a 496 Kč, na neuhrazené úroky 3 696 Kč a na měsíční poplatky 5 382 Kč. Jelikož žalovaná neplnila dle žalobkyně své závazky ze smlouvy řádně a včas, požaduje žalobkyně kromě jistiny i úhradu zákonných úroků z prodlení, obchodních úroků, smluvní pokuty a úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Dlužnou částku žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně, resp. její právní zástupce se omluvil, žalovaná se nedostavila.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Žalobkyně dne 17. 8. 2023 převedla na účet ve vlastnictví žalované částku ve výši 10 000 Kč (důkaz: výpis z běžného účtu). Dne 9.6.2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu do 24. 7. 2025 (důkaz: předžalobní výzva). Pokud žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 17. 8. 2023, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a administrativním poplatkem. Byť žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalované, čestné prohlášení o příjmech, což vede k závěru, že pravděpodobně jednala se žalovanou, nebyl však prokázán především obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách; v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným v předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle.4. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.5. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednající. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovanou uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalované. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).8. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.9. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména k tvrzením o uzavření smlouvy. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).10. Soud se následně zabýval tím, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), jímž se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila, a byla proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Žalovaná však již žalobkyni zaplatila celkovou částku ve výši 11 692 Kč a závazek žalované z bezdůvodného obohacení tak zanikl jeho splněním (§ 1908 o. z.). Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.)11. O nákladech řízení bylo ve výroku II. rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, když ve věci procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.