228 C 33/2026-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 036,81 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 20. 7. 2016 smlouvu o povoleném debetu, jehož výše byla dodatkem ze dne 10. 8. 2017 navýšena na 25 000 Kč. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému k průběžnému čerpání úvěrový rámec 25 000 Kč. Účastníci si zároveň sjednali úrok pro nepovolený debet 25 % ročně. Žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním nezajistil ani po urgencích vyrovnání nepovoleného debetu, proto mu dne 30. 1. 2025 byla poslána výzva k jeho vyrovnání (tehdy ve výši 26 424,80 Kč) a byl vyzván k úhradě minimální částky 1 924,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své povinnosti, odstoupila žalobkyně od smlouvy, oznámení bylo odesláno dne 21. 2. 2025. Dne 13. 3. 2025 bylo žalovanému zasláno oznámení o zrušení účtu ke dni 13. 3. 2025. Konečný zůstatek ke dni 12. 3. 2025 činil 28 036,81 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 12. 1. 2026. Žalobkyně požaduje úhradu částky 28 036,81 Kč a úrok ve výši 12 % od 14. 3. 2025 do zaplacení, a zákonný úrok ve výši 12 % od 14. 3. 2025 do zaplacení.1. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného zrušen. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. V tomto směru se nevyjádřila ani žalobkyně. Soud proto věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.2. Dne 6. 8. 2033 žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o bankovních službách – můj účet a moje banka (důkaz: smlouva).3. Dne 20. 7. 2016 mezi žalovaným a žalobkyní došlo dle smlouvy o povoleném debetu k uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru do částky 5 000 Kč, na dobu neurčitou, doba čerpání byla sjednána na 360 dnů, dle ujednání bude od okamžiku vzniku nepovoleného debetu celý záporný zůstatek až do jeho splacení určen úrokovou sazbou z nepovoleného debetu. Úroková sazba pro povolený debet činila ke dni uzavření smlouvy 19,99 %, pro nepovolený debet 25 %. Poplatek za zaslání výzvy k vyrovnání debetu byl sjednán částkou 500 Kč. Smlouva o podepsána žalovaným.4. Z dodatku ke smlouvě o povoleném debetu reg. číslo , hodnota, bylo zjištěno, že celková výše úvěru byla navýšena na 25 000 Kč. Dodatek byl dne 10. 8. 2017 podepsán žalovaným.5. Dne 30. 1. 2025 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě nepovoleného debetu, tehdy zůstatek činil 26 424,80 Kč, poplatek za zaslání výzvy činil 500 Kč, žalovaný měl uhradit minimálně 1 924,80 Kč.6. Z výpisu z účtu ke dni 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že zůstatek ke dni 12. 3. 2025 činil 28 036,81 a došlo k jeho převodu na zvláštní účet.7. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.8. Z odstoupení od smlouvy o zrušení a vedení běžného účtu ze dne 21. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován od odstoupení od smlouvy z důvodu nesplácení poskytnutého úvěru.9. Dne 13. 3. 2025 byl informován u zrušení účtu k uvedenému dni, a to poté, co smlouva zanikla ke dni 10. 3. 2025 v důsledku odstoupení. Výše dluhu dle oznámení činí 28 036,81 Kč.10. Předžalobní výzva ze dne 5. 1. 2026 byla žalovanému zaslána téhož dne.11. V návaznosti na shora uvedené soud učinil závěr o tom, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření smlouvy o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec nejprve do výše 5 000 Kč a od 10. 8. 2017 do výše 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, uhradit smluvní úrok dle sazebníku, v případě nepovoleného debetu úrok ve výši 25 % ročně. Protože žalovaný přečerpal úvěrový rámec, byl vyzván k vyrovnání nepovoleného debetu, což neučinil a žalobkyně tak odstoupila od smlouvy. O tom byl informován dne 13. 3. 2025, kdy ke dni 12. 3. 2025 činila dlužná částka (včetně jistiny a úroku z prodlení) částku 28 036,81 Kč.12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil v celém rozsahu svou povinnost vrátit úvěr a smluvní úroky, vzniklé vyčerpáním povoleného debetu, který podle platné smlouvy o úvěru čerpal. Žalovaný neuhradil ani smluvní úrok, ačkoli se k tomu ve smlouvě písemně zavázal. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti dané lhůtou k plnění po zesplatnění. Žalovaný se k věci nevyjádřil, tedy ani netvrdil, že by z účtu čerpal jinak, než jak uvádí žalobkyně, či že by žalovanou částku již uhradil. Proto soud žalobě zcela vyhověl.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 937 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 122 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 28 036,81 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t a z částky 400 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a odpovídající 21 % DPH ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.