230 C 226/2025-54 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 18 534,42 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č., hodnota, . Svůj nárok odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12.6.2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec 15 000 Kč a poskytnuta kreditní karty , Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn úvěrové prostředky čerpat. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2% z vyčerpané částky, a to včetně úroku ve výši sjednané Úrokovým lístkem coby nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Před podáním žaloby žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Účastníci si ve smlouvě sjednali možnost okamžitého prohlášení úvěru za splatný Žalovaný však své povinnosti neplnil a dostal se tak se svým závazkem do prodlení, proto jej žalobkyně ke dni 1.1.2025 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. Žalovaný ani poté závazek neuhradil a, to ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 14 589,42 Kč, poplatků ve výši 3 945 Kč (za správu úvěrového účtu, vedení kreditní karty, poplatků za upomínky), kapitalizovaného úroku od 12.6.2024 do 1.1.2025 ve výši 1 475,47 Kč, úroku z úvěru 12% ročně z částky 14 589,42 Kč za období od 2.1.2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení od 12.6.2024 do 22.5.2025 ve výši 660,80 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 18 534,42 Kč od 23.5.2025 do zaplacení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručení do vlastních rukou zrušen. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12.6.2024 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpané úvěrové prostředky splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2% z vyčerpané částky, a to včetně úroku ve výši 22,99% ročně. Částka byla poukázána na bankovní účet žalovaného. Pro případ upomínání žalovaného byl sjednán poplatek ve výši 600 Kč za každou zaslanou upomínku. Dále bylo sjednáno oprávnění žalobkyně prohlásit okamžitě celý úvěr za splatný a za tento úkon požadovat poplatek ve výši 300 Kč.6. Z výpisu ke kreditní kartě , Anonymizováno, za období od 1.6.2024 do 30.4.2025 bylo zjištěno, že žalovaný postupně vyčerpal úvěrový rámec 15 000 Kč, dne 31.10.2024 mu byl účtován poplatek za přečerpání úvěrového rámce. K 31.12.2025 dlužil žalovaný žalobkyni částku 1 9 209,89 Kč.7. Z upomínek ze dne 31.5.2023, 1.7.2023 a ze dne 22.8.2023 bylo zjištěno, že žalovaný by upomínán k hrazení dluhu. Zároveň byl žalovaný upozorněn na vznik poplatku 600 Kč za každou zaslanou výzvu.8. Z oznámení ze dne 1.1.2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně prohlásila úvěr ke dni 1.1.2025 za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky do 15.1.2025.9. Z předžalobní výzvy ze dne 25.8.2025 ve spojení s poštovním archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného pod hrozbou žaloby k úhradě dluhu do 15 dnů od doručení výzvy, současně jej informovala o postoupení pohledávky.10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). a zákon č. 257/2016 Sb.. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.13. Podle čl. II zák. č. 257/2016 Sb. dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně uhradil splátky. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném vedle uhrazení jistiny i kapitalizované příslušenství. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalovaného vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaný v řízení zánik těchto závazků netvrdil, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobkyni uhradit. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 16.1.2025 se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou včetně příslušenství.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč. Tyto náklady se sestávají ze soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.