233 C 124/2025-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 8. 2025 domáhala vůči žalované zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla plnění ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit do 13. 9. 2024. Žalovaná se však dostala do prodlení a svůj dluh řádně a včas nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupila žalobkyni. Žalovaná dluh nesplnila, přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V řízení zůstala zcela pasivní a nedostavila se ani k ústnímu jednání nařízenému na den 14. 1. 2026 v 13:00 hodin, k němuž byla předvolána. Po skončení jednání, dne 14. 1. 2026 v 19:58 hodin bylo zdejšímu soudu doručeno elektronické podání, které nebylo opatřeno elektronickým podpisem, v němž žalovaná sdělovala, že se nemůže dostavit na jednání pro nemoc a žádala o odročení jednání na jiný termín. Současně uvedla, že soudu nemůže telefonovat pro technické obtíže. Ke svému podání nepřipojila žádnou lékařskou zprávu, a navíc, byla omluva doručena soudu až po skončení jednání. Soud tedy omluvu žalované neposoudil jako řádnou a včas.3. Soud po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru vč. všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že dne 13. 9. 2024 byla vypracována smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , která byla opatřena elektronickým podpisem ve formě SMS kódu.5. Z potvrzení o finančních transakcích, výpisu z účtu a zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že v období od dne 13. 9. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalované celkovou částku ve výši 12 000 Kč.6. Z upomínek a oznámení o zesplatnění soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a dluh byl zesplatněn.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. dodatku, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalované byla tato skutečnost oznámena.8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.9. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření smlouvy právě s žalovanou a splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovanou uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalované. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují.14. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost. Žalobkyně navíc v řízení neprokázala, že splnila svou povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v řádném posouzení úvěruschopnosti žalované.15. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované na účet v jejím vlastnictví částku ve výši 12 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků, neboť žalovaná se na úkor žalobkyně, na kterou byly pohledávky postoupeny, bezdůvodně obohatila o částku 12 000 Kč. Stejně tak je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, tak jak shora uvedeno s tím, že platí, že v případě bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila až v souvislosti s postoupením pohledávky, které oznámila žalované dopisem odeslaným dne 16. 4. 2025, fikce doručení nastala dle § 573 o. z. dne 21. 4. 2025 a žalovaná byla povinna plnit ve lhůtě 3 dnů, tj. do 24. 4. 2025 a nikoli dříve, proto soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení do tohoto data, jak uvedeno ve výroku II. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 304,5 Kč, která odpovídá 52,18 % z jejich celkové výše 2 500 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,09 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,91 %). Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 918 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a povinnost plnit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.17. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 800 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku, tj. do výše 1 000 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 800 Kč zaplatila,