233 C 140/2025-27 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 11. 2025 domáhala vůči žalované zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že dne 18. 6. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit společně s poplatkem ve výši 6 300 Kč nejpozději do 25. 8. 2024. Žalovaná nevrátila dluh řádně a včas, žalobkyně proto požaduje rovněž smluvní pokutu v celkové výši 4 645 Kč. Žalovaná na úhradu dluhu zaplatila pouze 2 000 Kč, dále již ničeho, přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. V řízení zůstala zcela pasivní a nedostavila se ani k ústnímu jednání, k němuž byla předvolána.3. Soud provedl dokazování listinami a zjistil tento skutkový stav.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 6. 2024 a všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že byla vypracována smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 15 000 Kč žalované. Tato smlouva byla opatřena za žalovanou prostým elektronickým podpisem ve formě SMS kódu.5. Z výpisu z účtu a zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 18. 6. 2024 na bankovní účet žalované částku ve výši 15 000 Kč.6. Z upomínky, výzev k úhradě, předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby, naposled předžalobní výzvou, kterou na adresu žalované odeslala dne 3. 7. 2025.7. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření dohody určitého obsahu právě s žalovanou a o splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.9. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, neboť z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše). Žalobkyně navíc v řízení ani dostatečně neprokázala tvrzení, že splnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, zejména ověřením jejích příjmů a výdajů.12. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované na účet v jejím vlastnictví částku 15 000 Kč, žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila 2 000 Kč. Žalovaná toto tvrzení žádným způsobem nerozporovala, ani netvrdila, že by na úhradu dluhu zaplatila víc. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení rozdílu ve výši 13 000 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.13. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala dne 3. 7. 2025 s určením data splatnosti do 3 dnů. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 12. 7. 2025. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.14. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.15. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 1 038 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku, tj. do výše 1 298 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 1 038 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 260 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.