233 C 141/2025-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 21. 11. 2025 domáhala zaplacení v záhlaví specifikované částky s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaná dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázala vrátit společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaná nevrátila úvěry řádně a včas, na úhradu nezaplatila ničeho. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny nejprve na společnost , právnická osoba, a následně na žalobkyni. Žalovaná dluh nezaplatila, přestože k tomu byla písemně vyzvána. Při ústním jednání konaném dne 18. 2. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a nadále se domáhala pouze plnění v rozsahu odpovídajícímu bezdůvodnému obohacení žalované.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní. Nedostavila se ani k jednání, na něž byla řádně předvolána.3. Soud provedl dokazování listinami a zjistil tento skutkový stav.4. Ze smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a , Anonymizováno, vč. všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že dne 5. 10. 2024 a 9. 10. 2024 byly vypracovány smlouvy o úvěru, z nichž je patrné, že za žalovanou byly opatřeny podpisem ve formě SMS kódu.5. Z potvrzení o platbách soud zjistil, že bankovní účet uvedený ve smlouvách o spotřebitelském úvěru byly zaslány platby ve výši 25 000 Kč a 15 000 Kč.6. Z přehledu zpráv pro žalovanou, výzev k plnění, předžalobních výzev a podacích archů soud zjistil, že byla opakovaně vyzvána k úhradě dluhu. Naposled byla vyzvána předžalobními výzvami, které byly odeslány ve dnech 31. 10. 2025 a 4. 11. 2025. Žalovaná byla informována současně o postoupení pohledávek na žalobkyni.7. Ze smluv o postoupení pohledávek vč. seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávky zažalovanou byly postoupeny nejprve na společnost , právnická osoba, a následně na žalobkyni.8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně, na kterou byly pohledávky postoupeny, bezdůvodně obohatila o částku 40 000 Kč, neboť od právní předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu obdržela tuto částku a nevrátila ničeho. Žalovaná je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 40 000 Kč, žalobkyni vrátit. Stejně tak je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, tak jak shora uvedeno, s tím, že platí, že v případě bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila až v souvislosti s postoupením pohledávky, které oznámila žalované dopisem odeslaným dne 31. 10. 2025, resp. 4. 11. 2025, fikce doručení nastala dle § 573 o. z. dne 5. 11. 2025, resp. 7. 11. 2025 a žalovaná byla povinna plnit ve lhůtě 7 dnů, tj. do 12. 11. 2025, resp. 14. 11. 2025. Soud proto vyhověl i návrhu žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 13. 11. 2025 z částky 25 000 Kč a od 15. 11. 2025 z částky 15 000 Kč. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.11. Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. v tomto rozsahu výrokem I. zastavil.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 606,46 Kč, která odpovídá 10,62 % z jejich celkové výše 24 543 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,31 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,69 %). Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 489 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 69 780 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a 21 % DPH ve výši 3 654 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a povinnost plnit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.13. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 2 792 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku, tj. do výše 3 489 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 2 792 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 697 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.