4 C 12/2020-84 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12. 8. 2020 domáhala stanovení povinnosti žalovanému k zaplacení částky 8 858,52 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 1. 4. 2014 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru. Na základě této smlouvy mohl žalovaný čerpat úvěr prostřednictvím svého bankovního účtu až do výše 5 000 Kč. Úrok z vyčerpané částky si strany sjednaly ve výši 18,90 %. Protože žalovaný nedodržoval smluvní podmínky a dostal se do nepovoleného debetního zůstatku, který přes opakované výzvy nevyrovnal, prohlásila žalobkyně dluhy z úvěru za splatné ke dni 1. 11. 2019. Žalovaný ani po předžalobní výzvě nezaplatil žalobkyni částku 8 858,52 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 78,75 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 155,79 Kč, úrokem z úvěru ve výši 18,90 % z částky 8 858,52 Kč ode dne 2. 11. 2019 až do zaplacení, a úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 8 858,52 Kč ode dne 2. 11. 2019 až do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky ustanovení § 115a občanského soudního řádu, rozhodl soud v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud vzal na prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 1. 4. 2014 včetně obchodních podmínek, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli smlouvu, na jejímž základě mohl žalovaný čerpat finanční prostředky až do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za to žalobkyni úrok z vyčerpané částky ve výši 18,90 % ročně. Z výpisů z účtu žalovaného vzal soud za prokázaný konečný zůstatek nesplacené jistiny ve výši 8 858,52 Kč. Z dopisu ze dne 3. 11. 2019, soud zjistil, že žalovaný porušoval smluvní podmínky, a proto žalobkyně převedla dluhy na evidenční účet pohledávek a vyzvala žalovaného k jejich splnění. Z předžalobní výzvy vzal soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhů. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil dle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 6. Soud vzal za prokázané, že žalovaný v souladu se smlouvou o kontokorentním úvěru čerpal finanční prostředky. S ohledem na nedodržování podmínek úvěru byl úvěr zesplatněn. Ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného 8 858,52 Kč, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, soud v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně, přičemž za dobu do 1. 11. 2019 byl tento úrok kapitalizován na částku 78,75 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 858,52 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinný uhradit k rukám zástupce žalobce, který je advokátem dle § 149 odst. l o.s.ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody.