4 C 23/2020-42 — Okresní soud v Kutné Hoře

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu ošetření žalované v Protialkoholní záchytné stanici [obec]. Žalované byl vystaven doklad na zaplacení částky 1 950 Kč se splatností do 13.1.2019. Dne 14.12.2018 žalované svůj dluh písemně uznala. Žalovaná dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že žalovaná byla dne 14.12.2018 ošetřena žalobkyní s tím, že měla za toto ošetření uhradit částku 1 950 Kč do 13.1.2019. Žalovaná podepsala dne uznání dluhu v částce 1 950 Kč vůči žalobkyni z důvodu ošetření na Protialkoholní stanici. Žalobkyně zaslala žalované upomínku k plnění. Dne 1.1.2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ustanovení § 3028 odst. 1 tohoto zákona se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Vzhledem k tomu, že uznání dluhu bylo sjednáno dne 14.12.2018 soud posoudil nárok žalobkyně v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud nárok žalobkyně posoudil dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k výše uvedenému vzal soud za prokázaný nárok žalobkyně v plném rozsahu. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. povinná zaplatit žalobci i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrady nákladů řízení je žalovaná povinná uhradit k rukám zástupce žalobce, který je advokátem dle § 149 odst. l o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody.