7 C 334/2020-13 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit nejpozději do 11. 11. 2017. Žalovaný však řádně a včas neplatil a dlužnou částku neuhradil přes výzvy ani částečně. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, ten se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když účastníci ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Z přehledu této smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že částka 5 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 12. 10. 2017. Celková dlužná částka tak činí 5 000 Kč s datem splatnosti 11. 11. 2017. 5. Soud na základě předložených důkazů, tj. smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019, vzal za prokázané, že na žalobkyni přešla pohledávka právního předchůdce za žalovaným a je na její straně aktivní legitimace. 6. Z předžalobní upomínky a ze dne 26. 7. 2019 a poštovního archu má soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout na požádání a ve prospěch úvěrovaného peněžní prostředky a úvěrovaný se je zavazuje vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že podle úvěrové smlouvy se celková dlužná částka rovná částce poskytnuté, chybí zde podmínka úplatnosti a tuto smlouva tak nelze považovat za platně uzavřenou smlouvu o úvěru. 8. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 575 o. z., má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. 9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Z příloh žaloby a tvrzení žalobkyně, kterým žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 5 000 Kč a ten se zavázal zápůjčku do 30 dnů vrátit, avšak k datu splatnosti neuhradil ničeho a dostal se tak do prodlení se splácením svého dluhu. 10. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Vyhověl i co se týče požadovaného příslušenství, neboť výše úroku odpovídá zákonnému předpisu a je požadována ode dne následujícího po dni vzniku splatnosti pohledávky. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta podle § 14b, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (v platném znění), ve výši 600 Kč (3 úkony právní služby po 200 Kč – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b advokátního tarifu a DPH 21 %.