11 C 283/2021-54 — Okresní soud v Kutné Hoře

Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 8 842 Kč a úroků z prodlení ve výši 107 Kč, což má být dle žalobních tvrzení dlužné nájemné za užívání bytu [číslo] ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [jméno] [příjmení] o dispozici 1+kk (dále jen„ předmětný byt“) za období od 1. 10. 2020 až 31. 12. 2020 a úrok z prodlení v zákonné výši z nájemného za měsíce srpen a září 2020 od jeho splatnosti do zaplacení (48 Kč) a úrok z prodlení v zákonné výši z nájemného za měsíce říjen až prosinec 2020 od jeho splatnosti do dne předání dluhu k vymáhání na odbor kanceláře tajemníka žalobce. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci spolu dne 27. 4. 2020 uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobce pronajal žalobkyni předmětný byt za měsíční nájemné včetně záloh na služby ve výši 3 614 Kč. Doba nájmu byla původně sjednána do 30. 6. 2020, dodatky nájemní smlouvy byla prodlužována až do 31. 12. 2020. Žalovaná neuhradila žalobkyni nájemné a zálohy za služby za měsíce říjen až prosinec 2020 v celkové výši 10 842 Kč, avšak žalobce oproti tomuto dluhu započetl žalovanou zaplacenou kauci ve výši 2 000 Kč. Žalované dále vznikl přeplatek vůči předepsaným zálohám na služby v roce 2020 ve výši 2 797 Kč, avšak tento přeplatek žalobce započetl vůči své jiné pohledávce za žalovanou. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná kromě výše zmíněné kauce uhradila na nájemné jakoukoli částku. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalovaná neuhradila sjednané nájemné včetně záloh na služby za měsíce říjen až prosinec 2020 snížené o započtenou kauci, dluží proto žalobci částku 8 842 Kč a právě tuto částku soud žalobci přiznal. Soud naopak zamítl žalobu co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, neboť žalobce ani přes poučení soudem podle § 118a odst. 1 o.s.ř. nedoplnil svá tvrzení ohledně jím požadovaných úroků z prodlení tak, aby bylo zřejmé, za jaké období se domáhá úroku z prodlení. Pokud jde o úrok za platby za srpen a září 2020, soud postrádá tvrzení žalobce, kdy bylo nájemné zaplaceno (a tedy po jakou dobu byla žalovaná v prodlení) a nemá tedy za prokázané, že žalobce požaduje úrok z prodlení po právu. Pokud jde o úrok za nájemné za období říjen až prosinec 2020, soud postrádá tvrzení, kdy došlo k předání dluhu k vymáhání na odbor kanceláře tajemníka žalobce a nemá tedy za prokázané, že žalobce požaduje úrok z prodlení po právu. Soud současně nemůže rozhodnout, za jaké období úrok z prodlení přiznává (s ohledem na založení překážky věci rozsouzené v úvahu přicházejícím sporu o úrok z prodlení za další období). Žalobce byl v řízení neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části, proto mu byla v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 900 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za výzvu k plnění, sepis návrhu a účast při jednání dne 7. 10. 2021.