11 C 343/2021-21 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení, což má být dle žalobních tvrzení dlužná částka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovaným s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) dne 14. 6. 2017. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Původní věřitel a žalovaný spolu dne 14. 6. 2017 uzavřeli smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 15. 6. 2017 poskytnuta částka 4 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit ve třech měsíčních splátkách splatných vždy k 14. dni v měsíci po 1 333,34 Kč (poslední splátka pouze 1 333,32 Kč), celý dluh měl tedy být splacen 14. 9. 2017. Původní věřitel a žalovaný spolu dále dne 14. 7. 2017 uzavřeli dodatek ke smlouvě o úvěru, dle něhož se za poplatek 400 Kč splatný do 5 dnů ode dne uzavření dodatku (tj. do 19. 7. 2017) posunula splatnost jednotlivých splátek o jeden měsíc, celý dluh ve výši 4 400 Kč tak měl být zaplacen 14. 10. 2017. Žalovaný však svou povinnost splatit svůj dluh vůči původnímu věřiteli nesplnil, a to ani z části. Dne 1. 1. 2021 uzavřeli původní věřitel a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka původního věřitele z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Původní věřitel o tomto vyrozuměl žalovaného dopisem ze dne 2. 2. 2021 odeslaným na adresu žalovaného a současně žalovaného žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu. 4. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Z obsahu smlouvy ze dne 14. 6. 2017 vyplývá, že se jedná o smlouvu o zápůjčce, přičemž bylo zjištěno, že dle smlouvy (včetně jejího dodatku) žalovaný dluží žalobkyni na jistině a poplatcích celkem 4 400 Kč. Proto soud uložil žalovanému tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky rovněž dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o.z. úroky z prodlení. Do prodlení se zaplacením poplatku za prodloužení doby splatnosti úvěru se žalovaný dostal dne 20. 7. 2017, do prodlení se splatností jednotlivých splátek pak 15. 8. 2017, 15. 9. 2017 a 15. 10. 2017 (tj. následující den po splatnosti dle smlouvy). Žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení z částky 4 400 Kč od 14. 10. 2017, dne 14. 10. 2017 však byl žalovaný s prodlením toliko s platbou prvních dvou splátek a poplatku, celkem 3 066,68 Kč, do prodlení se zaplacením celé částky 4 400 Kč se žalovaný dostal až dne 15. 10. 2017. Výše úroků z prodlení je stanovena dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v tomto případě činí 8,05% ročně. Soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, (tj. za den 14. 10. 2017 dvě splátky a poplatek a od 15. 10. 2017 za celý dluh), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl. 6. Žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze v nepatrné části, proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dle § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení částce 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech na právní zastoupení ve výši 900 Kč sestávajících se ze tří úkonů právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21% náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč.