11 C 420/2020-47 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků. 2. Žalovaný s podaným návrhem nesouhlasil s tím, že se na adrese svého trvalého bydliště v [obec] nezdržuje a nemá tedy povinnost platit televizní poplatky. 3. Z výzvy k přihlášení poplatníka České televize ze dne 21. 5. 2019, dodejky, písemné informace žalovanému o zařazení do evidence poplatníků ze dne 28. 8. 2019 a potvrzení České pošty má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, výzvu k přihlášení poplatníka České televize. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle shora citovaného zákona zařadila od září 2019 do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalované vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. 4. Z předávacího protokolu a seznamu zákazníků [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný byl na adrese svého bydliště odběratelem elektrické energie. 5. Z výzev k zaplacení dlužných televizních poplatků, dodejek, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků a specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, bylo zjištěno, že žalovaný ač v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., byl řádně přihlášen, nedostál své zákonné povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období září 2019 až leden. Žalovaný tedy dluží žalobkyni celkem částku 675 Kč s příslušenstvím, kdy za každý měsíc dluží 135 Kč. Žalobkyně opakovaně písemně vyzývala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z jednotlivých plateb do dne podání žalobního návrhu, tj. do 15. 10. 2020, přičemž celková výše úroku z prodlení k tomuto dni činila 60,29 Kč. 6. Z potvrzení [obec] ze dne 10. 11. 2020 a potvrzení [jméno] [příjmení] z téhož dne soud zjistil, že se žalovaný na místě trvalého pobytu nezdržuje. 7. Podle § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, platí, že„ jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě televizní poplatek ve stanovené výši, a to z důvodu, že je odběratelem elektřiny“. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl odběratelem elektřiny a byla mu zaslána písemná výzva obsahující poučení, na kterou nereagoval. Žalovaný se proto v souladu se zákonem stal poplatníkem televizního poplatku, ač se na místě svého trvalého bydliště nezdržoval. 8. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Dle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Vzhledem k tomu, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit televizní poplatek v celkové výši 675 Kč a ani přes výzvu žalobkyně tuto částku neuhradil, žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. 11. Žalovaná se včasným neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (v platném znění), úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. přičemž soud žalobkyni na její návrh přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb do 15. 10. 2020. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 4 472,86 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří odměna advokáta podle § 14b odst. 1, odst. 3, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (v platném znění, dále jen„ AT“), ve výši 1 400 Kč za 2 úkony právní služby po 200 Kč a 2 úkony právní služby po 500 Kč (sepis vyjádření a účast na jednání dne 2. 2. 2021) a paušální částka náhrady hotových výdajů 800 Kč (2 úkony po 100 Kč a 2 úkony po 300 Kč) podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu. K tomu je třeba připočíst náhradu cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT na trase [obec] [anonymizováno] [obec] a zpět k jednání dne 2. 2. 2021 (vzdálenost 2x64 km, použité vozidlo tov. zn. Suzuki Vitara, spotřeba paliva dle TP 5,7 l benzinu Natural 95/100 km, cena paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,80 Kč, náhrada za opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč) ve výši 766 Kč a náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT ve výši 400 Kč. K částce 3 366 Kč je třeba připočítat 21% DPH ve výši 706,86 Kč soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkové náklady řízení žalobkyně tak činí 4 472,86 Kč a právě tuto částku soud žalobkyni přiznal.