9 C 112/2021-431 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 3. 2021 se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované s bezúplatným převodem pozemků specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí s tím, že jsou oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále zákon o půdě) a svůj restituční nárok uplatnili v řádných lhůtách. Žalobci uvedli, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha č. j. PÚ 777/09 ze dne 15. 6. 2009, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 3. 2015, č. j. 18 C 271/2009-344, dále rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu ze dne 21. 7. 2010, č. j. PÚ 1369/10, a rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu ze dne 3. 10. 2017, č. j. SPU 452757/2017 Kav, bylo rozhodnuto o jejich restitučních nárocích na vydání pozemků tak, že žalobci nejsou jejich vlastníky z důvodu překážky bránící jejich vydání. Žalovaná zaevidovala restituční nárok žalobců z rozhodnutí PÚ 777/09 a 1369/10 v celkové výši 364 506,20 Kč; dne 3. 6. 2015 vyzvali žalobci žalovanou k zaevidování restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 3. 2015, č. j. 18 C 271/20009-344, ve výši 1 929 250 Kč. Žalovaná si k ocenění nevydaného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] nechala vypracovat znalecký posudek, na základě kterého vyčíslila restituční nárok žalobců za nevydaný pozemek na 1 832 787,50 Kč. Žalobci mají za to, že jejich restituční nárok za ostatní nevydané pozemky činí na základě znaleckého posudku č. 1945 -13/2018 částku 7 606 887,55 Kč, celkem tedy částku 9 439 675,05 Kč. Dne 14. 5. 2018 zaslali žalované znalecký posudek a pokusili se účastnit veřejných nabídek, ale nebyli úspěšní. Doposud byl v soudních řízeních uspokojen restituční nárok žalobců ve výši 975 018,40 Kč s tím, že nepravomocně bylo také již rozhodnuto o uspokojení nároku ve výši 2 958 465,43 Kč. Nesprávným oceněním restitučního nároku žalobců v souladu s aktuální soudní judikaturou (31 Cdo 3767/2009) se žalovaná dopouští liknavosti a svévole a diskriminuje žalobce oproti jiným osobám. 2. Žalovaná uznala, že žalobci jsou oprávněnými osobami, neuznává však celkovou výši nároku tvrzenou žalobci s tím, že se vůči nim nedopouštěla liknavosti a svévole. Uvedla, že celkový restituční nárok žalobců činil 2 153 441,88 Kč a každému z žalobců tedy svědčil nárok ve výši 538 360,46 Kč s tím, že převodem náhradních pozemků již byly uspokojeny nároky ve výši 6 041,45 Kč, 507 983,95 Kč, 460 993 Kč s tím, že další rozhodnutí nejsou dosud pravomocná. Žalovaná má za to, že pozemky nevydané žalobcům nelze ocenit jako pozemky stavební, navíc k datu pozdějšímu, a nikoli ke dni jejich odnětí a přechodu na stát. Pokud by soud dospěl k závěru, že se jednalo o pozemky stavební, pak je dle žalované nutné aplikovat srážku pro stavební nesrostlost a pozemky ocenit jako pozemky v [katastrální uzemí]. V průběhu řízení žalovaná na základě nového znaleckého posudku přecenila nárok žalobců, kdy nevydané pozemky byly oceněny celkem částkou ve výši 7 865 670 Kč. 3. Mezi účastníky jsou nesporné následující skutečnosti. Žalobci jsou nositeli restitučních nároků na náhradu dle zákona o půdě za nevydané spoluvlastnické podíly. Celková hodnota požadovaných náhradních pozemků činí 1 463 132,60 Kč. Všechny požadované náhradní pozemky jsou převoditelné s výjimkou pozemku k. ú. [obec], parc. [číslo]. Původní výše restitučního nároku činila nejméně 7 865 670 Kč. Ke dni 29. 9. 2021 byl uspokojen restituční nárok žalobců co do výše 3 846 228,83 Kč. 4. Z žádosti oprávněné osoby o převod zemědělského pozemku ze dne 7. 4. 2021 (č. l. 212 – 214) soud zjistil, že žalobkyně c), d) požádaly o převod zemědělského pozemku podle § 11a zákona o půdě, konkrétně pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec], spolu s tvrzením, že celkový restituční nárok činí 9 439 675,05 Kč. 5. Z dopisu Státního pozemkového úřadu ze dne 5. 5. 2021, č. j. SPU 122916/2021 (č. l. 215), se podává, že žalovaná sdělila žalobkyním c), d) na jejich žádost ze dne 7. 4. 2021, že s nimi neuzavře smlouvu o převodu pozemků, neboť nesplňují podmínky § 11a zákona o půdě, když uplatněné nároky ve výši 884 453,30 Kč nemá žalovaná za prokázané. Dále žalovaná uvádí, že znalecký posudek č. 1945 -13/2018 ze dne 22. 3. 2018 spolu s dodatkem č. 1 ze dne 25. 4. 2018, nebyl správcem nároku uznán jako podklad pro nové ocenění nevydaných pozemků. 6. Ze sdělení [územní celek] ze dne 25. 2. 2020 k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (č. l. 408) se podává, že uvedený pozemek je z převodu vyloučen, neboť je určen k realizaci zeleně, veřejně prospěšných opatření anebo již k těmto účelům využitý, a to konkrétně jako lokální biocentrum. 7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 8. Žalobci jsou osobami s restitučním nárokem ve smyslu zákona o půdě. Nesporná výše restitučního nároku je 7 865 670 Kč, výše tvrzená žalobci nad tuto částku je mezi účastníky sporná. Restituční nárok žalobců byl dosud uspokojen ve výši 3 846 228,83 Kč. Celková hodnota požadovaných náhradních pozemků činí 1 463 132,60 Kč. Náhradní pozemky požadované stranou žalující jsou ve vlastnictví státu a pod správou žalované; všechny požadované náhradní pozemky jsou převoditelné s výjimkou pozemku k. ú. [obec], parc. [číslo] u kterého bylo mezi účastníky sporu. Žalobkyně c), d) požádaly o převod části předmětných pozemků, žalovaná požadované pozemky nepřevedla, když neměla uplatněný nárok žalobkyň c), d) za prokázaný. 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>10. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou podle tohoto zákona státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.</i> <i>11. Podle § 4 odst. 2 zákona o půdě zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.</i> <i>12. Podle § 5 odst. 1 zákona o půdě povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států.</i> <i>13. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě nelze pozemky vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozem