9 C 394/2021-19 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 000 Kč spolu s příslušenstvím z důvodu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel dne 27. 11. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“). 3. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Právní předchůdce sjednal prostřednictvím komunikace na dálku s žalovaným dne 27. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému přenechány peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal půjčku řádně a včas vrátit do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků, tedy do 27. 12. 2017; poskytnuté peněžní prostředky nebyly žalovaným vráceny. Pohledávka za žalovaným byla předchůdcem žalobkyně na žalobkyni postoupena, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>6. Věc byla soudem posuzovaná dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), přičemž podle § 2390 tohoto zákona přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 1970 OZ může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 OZ na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně je tak aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku. 9. Soud shledal, že mezi právní předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. OZ. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce dle smluvního ujednání žalovanému peněžní prostředky přenechal, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy a svému závazku v částce 4 000 Kč nedostál. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. 10. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 OZ ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. 11. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.